Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePodivná kariéra Thomase P.
Autor
Marty73
Thomas neměl donedávna důvod ke stížnostem. Jeho kariéra asistenta matematiky na prestižní univerzitě nabírala ten nejlepší možný směr a pomalu mohl pomýšlet na definitivu. Studenti ho měli rádi pro jeho exaktnost a precizní výklad prokládaný jeho nezaměnitelným suchým humorem. To vše do té doby než ho unesli.
Seděl v cele o ploše metr na metr, která neměla strop a zdvíhala se vysoko nad jeho hlavu. Byly mu dány veškeré vhodné podmínky k vegetaci, dvakrát denně ho vypustili do větší cely, kde byl povely přinucen ke cvikům a pohybu.
Čas od čas mu přece jenom svitla naděje. Jedna stěna cely zmizela a před ním seděla podivná chlupatá monstra ne nepodobná přerostlým a obtloustlým bernardýnům. Podali mu list papíru, na kterém byl vytištěn test, který se zpravidla skládal z jednoduchých logických otázek a matematických příkladů.
Thomas vždy vše precizně zodpověděl. Za odměnu mu bylo umožněno strávit více času ve větší cele a dostal větší porci jídla. Snažil se nepodléhat beznaději. Úkoly byly neustále těžší a těžší a dostávalo se mu pozornosti většího počtu bernardýnů, jak je sám pro sebe nazýval.
Když se mezi sebou domlouvali svým zvláštním telepatickým způsobem, zjistil, že dokáže přibližně porozumět podstatě rozhovoru. Často ho chválili. Proti vlastní vůli ho to těšilo. Přistihl se, že zapomíná na zoufalost svého postavení a s napjetím očekává další úkoly, které před něho únosci postaví.
V tom mále co stačil z jejich rozhovorů pochytit zjistil, že o něm mluví jako o zatím nejlepším. Pochopil, že unesených bude zřejmě více.
Jednoho dne se dočkal, čtveřice bernardýnů si ho vyzvedla a v pojízdné kleci ho odvážela vstříc neznámému. Po několika minutách vyjeli na obrovské prostranství ze všech stran obklopené tribunami narvanými až po střechu zástupy bernardýnů. Konečně, pomyslel si Thomas. Konečně všem dokáže svou duševní vyspělost a bude s ním zacházeno jako s člověkem, či vlastně bernardýnem.
V obleku podobném slavnostní uniformě k němu jeden přistoupil a předal mu zadání. Na připravené tabuli mohl Thomas rozvést důkaz matematické věty. Po několika minutách byl s výsledkem hotov. Za jeho zády se ozval bouřlivý potlesk. Vyšňořený bernardýn nadšeně poskakoval a gestikuloval až se epolety natřásaly. Thomas byl po dlouhé době šťastný. Cítil obrovskou úlevu a zadostiučinění.
Přiběhli ti samí bernardýni, kteří ho přivezli. Thomas se na ně přezíravě podíval. Očekával, že mu chtějí gratulovat. K jeho úžasu ho obstoupili a naznačili mu, že se má vrátit do klece. Thomas se s nečekaným zvratem nehodlal smířit. Chtěl se začít bránit, ale pod tlakem jejich příkazů a fyzické převahy mu nakonec nezbývalo než ustoupit. Zhroutil se na dno klece.
Zatím na scéně přistavili podivnou konstrukci s lany a spoře oděný bernardýn hopsal z jednoho konce lana ke druhému za napjatého pozorování všech diváků. Když ho odváželi, uvědomil si Thomas, že je v cirkuse.