Život teče jako řeka

Jsme oba v očistci a záleží jenom na nás

jestli se vrátíme tam odkud jsme přišli.

Půjdeme po spirále k zářícímu středu?

Anebo v kruhu, až k místu odkud jsme vyšli?

Špínu nech za sebou, já nechám svou,

zapomeň na sny plné chimér a studu.

Budu tě držet pevně a ty drž mě,

v očích ti vidím, že jsme jednoho druhu.

Život teče jako řeka a má své peřeje i vodopády

a někdy nás strhává jeho dravý proud,

ale má i své soutoky a meandry,

kterými bychom mohli společně plout.

Pán Bůh nás hnal pekelnou stezkou

pryč z planoucího nebe.

A my jsme šli jako ovce, anebo možná

jsme hnali sami sebe.

Už ani nevím kdo všechno strčil ruku skrze dveře

a kolikrát se tvé vnitřnosti zavlnily,

ale přestaň se už kousat do rtů a neklop uslzená víčka,

protože všichni jsme se nějak provinili.

Já vím že nejsi lilie mezi trním,

spíš blín v zahradě plné růží,

ale i ten dokáže léčit,

stejně jako ty můžeš uzdravit pár duší.

Říká se, že člověk je jako květina, která se nám někdy nelíbí,

protože se zdá, že nemá dost krásy,

ale pak zjistíme, že je nádherná a my to nevěděli,

protože jsme ji dávali do špatné vázy.

Řekl jsem, že život teče jako řeka

a ta má i svá slepá ramena,

ale kdo hledá ten nalezne

a žádná cesta není nástrah zbavená.

Tak přestaň už vzlykat a setři ze svých očí slzy,

protože teď přišel náš čas a andělé na nás kývají,

hoď za hlavu všechno co bylo, polož ruku svou

na tu mou, ptáci nám na cestu zpívají.

Život teče jako řeka a má své peřeje i vodopády

a někdy nás strhává jeho dravý proud,

ale má i své soutoky a deltu,

skrz kterou bychom mohli společně do moře vplout.