Tmář

Ježíš Kristus jednou pravil:

"Přišel jsem mezi vás

a hledal ty kdož žízní,

však jen opilé našel jsem.

Ve světě jsem se zjevil,

leč vy z života chcete zas

vystoupit, mé srdce trne trýzní,

prázdní jako jste přišli sem.

Není zde nikoho, kdož by o vodu prosil,

až jednou víno spadne z vás,

vaše duše se zachvěje tísní,

však teď jste opilí, opilí životem."

Leč přátelé odvraťme prosím tvář

a dopřejme sluchu lidskému hlasu.

Co říká nynější době jeden tmář?

Co říká našemu dnešnímu času?

Chceme svobodnou společnost,

tak co nám furt cpete kříže,

my víme jaká má být budoucnost,

vy by jste pro nás měly jen mříže.

Širým vesmírem plujeme

žijíce ve stavu beztíže.

Sami se vzájemně utvrzujeme

v životě bez Boha, v nevíře.

My už brzy rozluštíme genom!

A že v Asii umírají hlady?

Dnes jde každému o sebe jenom,

oni jsou tam, ale my jsme tady.

Vědci jásají: "můžeme i dvě stě let žít!"

Jaký to úspěch, jaký to pokrok.

"Být to tak za Stalina, mohli jsme se mít",

usměje se trpce dřívější otrok.

Hodnota života je měřena délkou,

Co jsme učinili, to nikoho nezajímá.

Kvantita zvítězila nad kvalitou,

hříšnost nás dnes už nedojímá.

Cizoložství je vrcholem žití.

Sloužíme pilně mamonu.

Nad vše stavíme vlastní bytí

a o vánocích poplivem madonu.

Do svítící bedny zíráme

opojeni obrazy šťastných vizí,

leč sami se sobě vzdalujeme.

Vzájemně jsme si cizí.

Zbalit pěknou holku, nebo bohatýho chlapa.

To je sen naší skvostné doby.

Od žebráka se odvrátíme, na krku tuny zlata,

neb vězí nám v duši trn zloby.

Dýza je od půl šestý.

Tak na co čekáme, jedem!

Schrastíme baby s trochou štěstí

A na Boha, na Boha s...m!

Epilog:

Co tím vším myslel tento tmář?

Je to výsměch? Nebo výbuch zloby?

Vím jen, že, ač nemám svatozář,

nečte se mi lehce tento popis naší doby.