Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Co to znamená?

09. 04. 2004
3
1
1376
Autor
Mannaz

Vůbec mě nenapadá, co k tomu dodat ... tak kdyby napadlo vás, budu ráda : )

 

Všechno okolo příliš výrazné – příliš strhávající na sebe pozornost – vtíravé – agresivní … zavřela oči – a zůstala ve tmě – bez věcí, bez nápisů, bez světel – a jen tak stála – v teplé oranžové tmě, kterou si držela za víčky, dýchala ji, cítila, … slyšela ji. Byla to tma jarního města, ještě trochu vlhká deštěm, sílící se šerem, zpívající s ptáky, dýchající s větrem a šeptající s ulicí … tramvaje, taxíky, hospody, lidi, lidi … tisíce lidí ztracených ve svém hledání – veselí, zkouření, opilí, prázdní, šťastní, smutní, spěchající,spokojení, známí a cizí … a ona mezi nimi stála a nevěděla, co z toho si vybrat … jaká být, s kým, pro koho a proč …vytáhla z kapsy cigaretu a zapálila si ji – jakoby se tím snažila dát smysl tomu svému zastavení, jakoby věřila, že až dokouří, bude jí všechno jasné.

 

Opírala se o zeď a snažila se nemyslet na to, jak sama, jak slabá a jak malá je … a pak jí to přišlo legrační – její boty, její ruce, její kabát … to ONA … to JÁ. Zašlápla nedokouřenou cigaretu a vyšla … bez určitého úmyslu, asi domů, ale schválně delší cestou – chtěla dát příležitost něčemu, co by se mohlo stát – nebo někomu, koho by mohla potkat … mohla by, … mohla by za známýma, pít víno do parku, na pivo, do kina, se psem, za někým hodně blízkým, číst Hobbese nebo pomoct matce s vařením zítřejšího oběda, nebo … zabít čas nějak úplně jinak … taky by si mohla splnit něco ze svých povinností – jenže to jí přišlo tak nějak stejně beze smyslu … a tak prostě šla, šla – čekajíc na zázrak, na znamení, na řešení na satori … na cokoli.

A okolo ní procházeli lidé – dívka v bokovkách (které už za pár týdnů budou out, ale momentálně jsou maximálně in) (která si snad pomyslela: jak tahle může vyjít na ulici), asi patnáctiletá holka ve vytahaném svetru s velikýma očima (které hledaly) (kterou napadlo: … být tak jednou jako ona), chlapec v najkové bundě, starý pán ve starém saku, kluk s dredama za ruku s holkou s dredama, … a týpek, kterého už stoprocentně někde viděla … kývli na sebe (asi ji už taky viděl – někdy, … někde) – otočila se za ním – a setkali se pohledem.

 

Zrychlil se jí tep – líbil se jí.

Zůstali stát.

„Velryba, nebo G7?“ zeptal se.

„Spíš Ještěrka,“ usmála se na něho.

… a chvíli bylo ticho … (mohla by se zeptat na cigaretu, nebo na oheň, … nechtěla, aby odešel … třeba to bylo její znamení …

„Takový velký žlutý pes, že?“ odtušil.

(zajímala ho, moc si lidi nepamatoval, ale tahle byla tak nějak jiná …)

„Jo, Larisa.“

(po dlouhé době měla pocit, že chce s někým mluvit – jenom tak)

„Nemáš oheň?“

(v kapse měl dva zapalovače a jedny sirky)

Podala mu zapalovač a on jí nabídnul startku – vzala si (v kapse měla ještě skoro plnou krabičku).

„Dík.“

„Dík.“

(A pak si oba uvědomili, že sbírat lidi jenom tak na ulici se nevyplácí … buď z toho nakonec vyleze nějaká sekta, úplná tupost nebo hepatitida)

Kouřili a dívali se na sebe (snažili se přijít na to, která ze tří možností by mohla sedět …)

„Co tak to risknout a jít na pivo?“

Není důležité, který z nich to řekl. Důležité je, že toho druhého ani nenapadlo, že je to – řekněme – divné (pozoruhodné, zvláštní, nezvyklé, podezřelé, mimořádné, …)

 

Šli Zamříž, protože jinde bylo touhle dobou plno – plno známých, kteří by viděli, mluvili, mysleli si … a občas je dobré být bez souvislostí a bez následků – a mluvili – žádné řeči o Bohu o Dalajlámovi a o Crowleym, ani o Americe, o drogách a vlastní psychice, ani o sexu, ani o strachu, ani o budoucnosti, ani o filmech, ani o lidech, ani o psech a ani o stromech, o technice, o jídle, o lásce, o čaji, o komerci, o hudbě, o alkoholu, o systému, o cestách, o penězích … ani o sobě.

Celý večer mluvili o počasí a o tom, jakou barvu očí budou mít jejich děti.

 

Když zavírali, věděli, že podzim je fajn a když zasvítí jeho poslední slunce, měly by se v něm ty oči zatřpytit jako pryskyřice vyteklá z poraněného buku – jo – že to by byla celkem fajn barva.

Pak se rozešli – domů – a spát … a těsně před tím, než usnuli, si uvědomili, že se rozešli bez kontaktů … ale usnuli klidně, protože věděli, že všechno je v pořádku, protože některé náhody nejsou náhody.

 


1 názor

Mannaz
12. 03. 2005
Dát tip
Děkuji : ) ... sice trochu pozdě, ale moc mě to potěšilo (obojo) : )

Jeala
03. 02. 2005
Dát tip
sice trochu pozdě ale moc se mi to líbilo... : ) pokračuj

a2a2a
29. 11. 2004
Dát tip
moc se mi to líbí, zase bys tam našla při zevrubné prohlídce něco navíc, ale opravdu tentokrát minimálně. Máš smysl pro živé psaní, které má spád, rytmus, ale je i lyrické. Tip

Pirka
28. 08. 2004
Dát tip
To je skoro tak pěkný jako Daniela Stýýýlová : )

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru