slavnej Krivoklat

Dlouhou dobu jsme se s Tomem na tenhle čundr domlouvali, až jsme nakonec 10.5.2002 vyrazili. Vyrazili jsme v patek odpoledne vlakem na D.C. což byl šibeniční termín, neb se všichni studujíci rozhodli rovněž jet do svých domovů. Nakonec jsme si, ale sedli a v pohodě dojeli do Benešova. Tam přestup na Čerčany a tam zase přelez na Pacifik. Dělá se slušný dusno a tak soukáme hlavy ven z okna a prohlížime si pro mne uz nazpamět znamou krajinu Sázavy. V Pikovicích vystupujem a Tom si ještě krátce zkouší výstup na nedalekou skalku. Pak se pouštíme dolu do vsi. Ze vsi stoupáme strmě nahoru do Hradišťka, kde z nás pot jen crčí. Na obloze divně tmavnou mraky a vypada to na pořádnej lijavec. Proto jdem zjistit bus. Jede až za hodinu a to už v Štěchovicích budem i pěšky. Navíc je to kopce, tak už to nebude tak hrozný. Na začátku vsi Štěchowitz se rozpršívá. Ještě se stihnem vyfotit u mostu, ale pak už leje docela regulérně a ve chvíli kdy dorážíme do nějaké zdejší hospody leje jak z hasičský hadice. V hospodě dáaváme pívko a přemejšlíme co dál. Dáváme si buřta k jídlu a bouřka, která se mezitím usadila nad Štěchovicema zhasíná elektriku. Sedíme teda při svíčkách a jsme rádi že jsme si stihli ještě dát nový pivo.U něho stále přemejšlíme co dál. nakonec se rozhodujem ze v tomhle lijavci venku spat nemuzem neb nemame nic nad hlavu... Volam Kate Bilkovy, ktera bydli v Praze na Vetrniku. Je tu spatnej signal tak je docela problem, ale nakonec se podari. Tom mezitim zjistuje odjezd dostavniku do D.C. Jezdi docela casto a tak zanedlouho odjizdime na smer Pha - Na knizeci. Je to docela fajn, neb z Knizeci jede bus primo ke Kolejim a tak uz tento vecer nezmoknem. Na vratnici se pro poradek zapisujem jako navsteva a pak hura za Katou. Tom je z toho takovej nesvuj, ze ma zase prespat na pokoji s holkou. Jeste ze tam budu i ja a tak se aspon nebudem bat. Ackoliv uz jsem dneska sprchu u Stechovic meli a to poradnou, presto jdeme do sprch. Sem tam jako vzdy pekne dlouho, lebedím si pod telou vodou a uznavam ze i takovej způsob trempingu je fajn. Večer chvíli kecáme, ale únava nás láme velmi brzo. 11.5. Ráno vstává Káťa velmi brzo, neb jde na nějakou brigádu či co. My, ale spíme dál, neb máme domluveno, že klíče necháme ve schránce. Dopoledne se balíme, a vaříme konzervy, který jsme měli v plánu uvařit v hlubokých Křivoklátských lesích. Tak je vaříme aspoň v zasmrádlé kuchyňi kolejí Větrník. Ale hlad je hlad. Kolem jedné hodiny chvatně opouštíme Prahu ze Smícháče. V Berouně máme chvíli čas a tak si v nádražním kiosku dáváme dvě točený. Posloucháme tu jednoho chápka co si stěžuje na politickou situaci a nákup síhaček zn.Grippen. Opět sedáme do železného oře, který nás veze přímo na Křivoklát. Dlouhou dobu obhlížíme hrad i orly jež tu předvádí nějakej sokolník. Pak už, ale mažeme směr Roztoky u Křivoklátu, kde u řeky Berounky budem někde nocovat. Jelikož je ještě světlo rozhodujem se zajít ještě na něco k snědku a pár ohnivejch vod do zdejší hospy. Říkáme si jen na pár, neb chcem najít slušnej flek na spaní ještě za světla. Cestou potkáváme pár trempíků jak si táhnou dříví k řece - taky tu někde budou chrápat. Za chvíli už sedíme v natřískaný hospodě, kde jsou další trempíři, ale hlavně tu běží hokejovej mač. Hraje se nějaký mistrovství. K tomu se nějak zakecáváme, takže ze dvou piv je pět. Padá na nás náhle únava, platíme a vyrážíme hledat spaní. Venku na nás čeká pořídná tma. Ta ještě houstne za obcí. Jdeme po silnici, která stoupá vzhůru, když tu náhle slyším ze zdola řeku. V alkoholovém nadšení scházím ze silnice a pak už jedu dobrých sto metrů po kamení dolů po zadku tam, kde šumí řeky proud. Tom na mě ze zhora huláká: " Rudy, tady né, tady je to divný, tady bych nespal." Chvíli mi to trvá než se vydrápu nazpátek a vím taky, že tady spát rozhodně nebudem. Nocleh nám nakonec poskytuje okolí Obecné školy v Roztokách u Křivoklátu. Jelikož se nám už nechce hledat lepší flek leháme si na roh budovy do kopřiv. " Na nebi hvězdičky, houpy hou koně v zelí" a už spim jak nemluvně. Asi za 3 hodiny mě buděj blesky a rachot jak na střelnici. V dálce se blejská ...jelikož máme u hlavy vysokej stožár, kterej za bouřky rád koketuje s blesky, budím tomu a v panické hrůze chci pryč. Tom kleje jak babka s podvrknutou patou. Přesto se však přesunujem pod nedalekej železniční most, kde budem schovaný i před případným deštěm. Tom lítá po louce jen ve slipech, který září jak sníh. Do toho klejke a po kouskách přenáší věci pod most. Když uleháme začíná krápat. Ve chvíli kdy se pokoušíme usnout začíná lejt most nemost. Můj geniální nápad s mostem má totiž jednu chybu. Most je totiž vysoko a je úzkej! Tak lezem dovnitř spacáků a Tom praví:"To je atentát tohle, německej nálet." A tak postupně hlásíme ztráty. Mokrý nohy, mokrý záda, mokro všude! Raději vstáváme a jdeme do vchodu školy, kde se převlíkáme do něčeho suššího, teda pokud nám něco zbylo. Ale jo, zbylo. Tom zjišťuje že se mu utopil mobil a nejde zapnout. Tak je radostí bez sebe. Já taky- mě mobil funguje! Ve verandě se balíme a v pomalu ustávajícím dešti odcházíme kalným svítáním na nádraží. Máme sice ještě v plánu zajet na zámek v Dobříši, ale jelikož se o slovo víc hlásí spánek, tak jedem domu. Opět jeden propršenej čundr, ale alespon nějakej!