Tulačka

jedna část mne samé...

Rozesmáté tváře kolemjdoucích
vrývají mi příkop samoty

V koloseu hra už začala
jen já svůj lístek prohrála
protančila jsem ho v nočních světech
propila ve ztracených letech
prodala špíně ulice
zapomněla změnit střevíce
když vyrostla jsem z dětských šatiček

Jsem vandrák skrytých uliček...

Jaro mou žízeň napojí
rány rosa mi zahojí

Probuzení procitá
v temnotě úzké ulice
cigarety kouř ulétá
tabák tahá mne za plíce

Ranní špína - nejzlejší ze všech stínů
do duše vkládá gilotinu
co odpojí mi dráty telefonní
dnes u mě doma nikdo nezazvoní...

---