Báseň pro Jirku Špičáka

Ten potencoš,

co svírám mocně mezi prsty,

otřásá mnou a já ho mám

na potom

na vyvěrání

ukryt

se všemi vzpomínkami na to,

že to co se učím

bylo a není jen bylo a není,

uchopím tu samostatnou identitu času

za ocas

přelepím kobercovkou,

icing-sakra-no co,

přesunu se do jiného pásma,

jsou identická, co na tom,

je to jen hra,

prázdniny budou rozhovorem o nové politice,

kterou zastavíme uprostřed,

promyšlenou a vycizelovanou,

vyhrajeme bully,

Svoboda,

přepište dějiny,

zase mě z toho mrazí,

nezvyklá identita času