Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seočistec
19. 04. 2004
6
1
3365
Autor
záhadná_prokletá
deprese může být dar i prokletí, záleží jak si ji prožijeme.
Smočím své ostatky v krvi,
Ony dobře vědí proč
Znají můj osud,
Snad na cestě do ráje mě zradí.
Já nebyla stvořena pro ráj,
Ani vůli boží,
Srdce již dávno vzplanulo,
Po duši dupou černí kněží.
Skáčou, tancujou, jen se smějí,
Mé druhé já – dříve veselé a rozmarné
Opodál bolestí do prázdna hledí.
Tupě na špinavé kusy těla zírá,
Klečí v prachu, zoufale na kolenou prosí,
Smrt by ji asi neminula,
Zhyne steskem po pachu svobody a vůni ranní rosy!
1 názor
moc se mi to líbí, temné a pravdivé. O depresích vím svoje... něco podobného mám v "Utrpení z beznaděje"
Je to temné ale ten záver nech je akokoľvek dobrý, nesedí do rytmu...Celá báseň je krásne rytmická, no ten záver hodí výhybku..Ale iba v rytme, pretože slová sú skvelé....
Predstavoval som si dej tejto básne, je to ako film.......Hermann tip
ostatně, taky jsem tenkrát takhle psal. když mi dokonce kamoška předložila moje starý věci, netušil jsem, že jsou moje a měl sjem je za moc temný ;o))
Zase: formálně slabé. dej si bacha na tancujou - obecnou češtinu jindě neužíváš, řekl bych, že tohle je mimovolné... "černí kněží" jsou hondě klišákoidní ;o))))
ale jo, z toho se vypíšeš ;o)
m.