Nevim

Proč mě nic nenapadá!

Měl bych být rád,

že bránit se nemusím.

Bráním se zuby necchty,

tomu,

čemu nezabráním,

co z toho,

když usínám!

Je to černé,

v tom stodola,

kde už nikdo se nikoho nedovolá!

Plno strojů,pavučiny,

prázdnota si sama slavý křtiny.

Bez květiny

Kopretiny...

Té co nechce

zvadnout.

V prachu co

letí

zatuchlým vzduchem,

setká se kluk malý

s duchem.

Paprsků hraných

na struny

zaplněné

medem

Když pak prsty řežou...

Sedne si na zem

a kouká tupě,

něco prstem na zem maluje,

na svůj stín.