Modlitba

jasná, přímočará, děkovná *** :-) modliteb není nikdy dost

Aviem - správně, ty :o) zblbýptáček - myslím, že moje důvěra i víra v Nebesa sílí každým dnem. Zřejmě jsem musel dostat lekci, která trvala 4 roky a pak, na konci sil, jsem pochopil a setřásl vše, co bylo navíc. Začal jsem plynout s časem a vše vnímám jako jednu harmonii. Dobré i zlé, veselé i smutné. Jístotu cítím jen proto, že cíl, ani účel cesty, se po těch letech nezměnil. Nelámu si hlavu s tím, kde budu v okamžiku svého konce. Nepotřebuji dopsět za horizonty. Chci šťasten prožít život, kde mé kroky byly prospěšné a má díla motivovala k dílům dalším, postoje vykrystalizovaly do opor, které sebuou jednou někomu hodit a nějaké ty sny se zhmotnily pro samu radost z tvoření. Fakticky (hmotně) jsem okraden o téměř vše, ale mám víc, než na začátku. Když jeden lump kopíruje mé nápady z mých podniků, jen smutně koukám, jak tomu ani nerozumí. Když jiná lumpice staví svůj podnik z našich věcí, lituji jejího prozření, že zlo splácí nevděkem. Když přemýšlím, čím zítra nakrmím syna, vím, že nakonec dostanu potřebnou manu. Ale nikdy bych mu nedokázal dát tolik hraček, aby vyvážily vzor, který - díky osudu - dnes vidí ve svých rodičích. Se ženou jsme se odmítli stát lumpy jenom prto, že jiní jimi jsou a nám by jejich cesta usnadnila život. Přes všechny tragédie spím klidně a vím, že Bůh miluje své děti a odmění ty, kdo vytrvají. A i kdyby byl jen pouhým slovem, stejně bych chtěl žít, jak žiji a řídit se pravidly a hodotami, které vyznávám. Největším potvrzení správnosti mé víry je pro mě to, že je v naprostém souladu s mým vnitřním přesvědčením.

hmm...čiší z toho důvěra, přesvědčení... zůstalo to tak i dnes? /tolik důvěry já vůbec neznám a neumím si naordinovat, proto se ptám.

no no.. Já nevěřím v Něho, já věřím Jemu .

heh.. zajímavá debata.. v době, kdy jsem se ještě neuměla modlit, jsem vždycky říkala jen - děkuju.. (žalm 23 je opravdu krásný.. zpíváme ho často ;-) mizmor leDavid

dobrá myšlenka

Naprosto souzním. Děkovná a oslavná modlitba je lepší, než prosebná. Bůh přece ví, co všechno potřebujeme a ví to ještě lépe, než my sami. :-)*

a2a2a: každý den si tato slova opakuju. věř mi, na Nebesa nezapomínám.

nevnímám tvou modlitbu jako báseň,byť má její znaky, ale jako text, který, když zde někdo zveřejní, tak mi dovoluje cítit se o něco malinko jistěji, a jen doufám, že skutečně nejsi sám a máš osobní zkušenost s poznáním lásky skrze Boha. Já se v tomto směru cítím značným dlužníkem.

taky upravit - já vím, moc práce, málo času... :o)

tak postupně::= Tynic: o ženské tváři Boha např. přemýšlí ve své knize "U řeky Piedro usedla a plaka" brazilský autor Paolo Coelho ,o)) Lyrik: modlitba je "ROZHOVOR S BOHEM". tak jako pristupujeme napr. ke svym rodicum a vykladame jim, na co jsme prisli pri hrani s cinovymi vojacky a jak nas nastval kluk ze sousedni ulice, tak i k Bohu krestane prichazeji, aby si s nim promluvili o tom, co zazivaji, poradili se s nim, podelili o radost i smutek. "za kazdy okamzik / kdy stastny jsem" je vlastne porad, nebot clovek by mel konat takove skutky, aby z nich mel dobry pocit = byl stastny "ja dekuji ti - Pane" = stvoriteli, pricino toho ze ziji a tudiz mohu byti i stastny... "za vsechnu nadeji" nebot nadeje dava smysl zitrku "skrze kterou Tvoji lasku poznavam" je asi nejslozitejsi obraz v tehle jinak "proste" bodlitbicce. vychazim z toho, ze Buh k cloveku nepromlouva slovy, ale ciny, tim, ze jemne nastinuje a vnimavy clovek, rozhlizili se dobre vnima, co mu chce On naznacit. toto je vec tezce vysvetlitelna :o(( "za to, ze bohat jsem ac jmeni nemam zadne" prave bohatstvi cloveka netkvi ve hmotnych vjecech, takze dekuji za bohatstvi, ktere distavam v prubehu zivota. je to dar, ne samozrejmost a jedine, co clovek potrebuje je aby byl vnimavy a pokorny = ne pysny ::= nepokladal se sam za strujce a stvoritele "a ve svem zivote ze nejsem nikdy sam" zaver kterym skladam poklonu Bohu za to, ze JE a mohu ho vnimat. 05 se jedna o neco, co se nesnadno vysvetluje cloveku, jez nevnima Boha stejne jako ja ci neveri v jeho existenci (nad ramec teto basnicky chci upozornit, ze se jedna o ryze muj prozitek a postoje + viru a NIKOMU JI NEVNUCUJI) ps: nevim, zda-li se pise poezie jenom kvuli krasnu, zde bych klidne i polemizovalllll.... klarka: "jednoduchost sdeleni" - nesouhlasim "jednoduchost vyrazu" - to ano. v modlitbe nejde preci o schovavani za slovy a metafory, ale za cistotu a uprimnost. copak muze clovek uspesne Bohu lhat? + s formou souhlasim + ja taky nejsem odbornik a toto beru jako vjecnou polemiku Marigold: přečtu si ho - žalmy mě zatím minuly :o((

:) Re: Žalm 23

ano, ano, modlitba je nejen prosebná, ale i děkovná a chválící... modlitba je tedy i tato chvála takto napsána je určena těm, kteří "vědí", teologicky bych doporučila děkovat i za ty okamžiky, kdy šťastni nejsme, protože mám osobní zkušenost, že právě ty mne s Bohem sblížily mnohem více než štěstí samo. K básni... vzhledem k jednoduchosti sdělení - (báseň si na nic nehraje a obsahuje jen veršované sdělení toho, co křesťané žijí, případně se snaží žít), bych na autorově místě rým tak neschovávala a je-li to čtyřverší, zapsala bych je jako čtyřverší. Takto mi přijde jednoduché a průzračné zbytečně znepřehledněno a zesložitěno. Ale nejsem odborník, je to jen můj čistě soukromo-básnicko-křesťanský pocit :-)