PROPAST

Stojím na okraji nebezpečné propasti

Jediný neopatrný pohled do Tvých očí

a …uklouzla jsem!!!

Padám!

Tvoje oči sledují

zda má propast dno.

Letím!

Prvotní šok z pádu

vystřídal

strach z dopadu.

V propasti je stále větší tma

a stále větší zima.

Padám!

Každou vteřinou se mi vzdaluješ

a přece jsi stále blíž.

Zbyly z Tebe jen oči

s hromádkou zvědavosti

a bez špetky pochopení.

Kolem mě jsou jen holé skály

a nevlídné ticho.

Nikde ani útržek melodie.

Náhle ke mně natahuješ ruku.

Chytám se jí s nadějí

ale ten dotyk mě vrhl

až na samé dno propasti.

Ležím tam sama

a s rozbitou duší.

A potom ráno

(s rumělkovým svítáním)

zmizí ta propast.

Stejná

a přece jiná než včera

znovu se podívám do Tvých očí

Uvidím v nich to dno

ze kterého jsem před chvílí vstala.

Bude tam i ten útržek melodie

který tam dole chyběl.

Uvidím Tě poprvé s láskou k Tobě

v té rozbité duši.