Dveře do nikam

I
Na klikaté cestě, co plevelem zarůstá
stojí zchátralý domek se zašlými dveřmi.
Ta cesta je uvnitř tvé hlavy, věř mi
a dveře jsou dveře do nikam

A před čím to zase utíkám?
Srdce mé dychtí po zábavě
Třeba jak tenkrát na Sázavě...
začínám potichu zpívat

Jen tak pro sebe budeme zívat
Otevřem bránu sami k sobě
Dej bacha v týhle divný době
abys byla jen sama sebou.

II
Zavřené oči a negativ zůstal v mysli
Barva se ztrácí a život jde dál
Je zbytečné ptát se, co bude potom
život nemá východisko, tak kam ten spěch

Je konec všemu úsilí, srdce začlo žít
Myšlenky postupně se ztrácejí
Zkuste být mrtví, aspoň na chvíli
Oslepující světlo - dveře se otevřely

Tělo se proměňuje v prach
ale duše nejistě stepuje na prahu
Má vejít? Pak tedy popře sebe
Všechno, čím byla, je i bude

III
Na planetě vězňů vychází slunce
začíná tu pro ně další den
čas stále běží, každému stejně měří
je to jako hodně zvláštní sen

Myšlenky udělaly z lidí otroky
do mysli se jim vkradla droga zvaná čas
popřeli svou nesmrtelnost, božství jim asi není dost
a stačilo by poslechnout jen vnitřní hlas

Svoje já mají zasypáno smetím
Vzhůru do života, lidi jsme jen cháska
hlava plná idejí ze zaběhnutých kolejí
Myšlenky, emoce, vůle chtíč a láska...

---