Proč má klokan kapsu

Proč má vlastně klokan kapsu.

Jednou si tak na okraji buše odpočíval malý klokan. Zrovna neměl nic na práci, právě poobědval chutné výhonky mladého bambusu a rozhlížel se po okolí. Protože před čenichem neměl žádnou zajímavost, odskočil si poněkud dále. A ještě….a ještě……hop…aaaaaa hopla. Zase nic. A tak v zamyšlení nad tou úžasnou nudou dohopsal až k řece. Na břehu se vyhříval mohutný krokodýl Ambrož. Říkalo se mu tak od té doby co se mu povedlo stáhnout pod vodu nějakou turistku ověšenou drahocennou bižuterií, nejspíš z Jablonce či jiného českého města proslulého touto výrobou. A jak tu dámu konzumoval, tak se mu mezi zuby dostal kus náhrdelníku  a hezky se to zanítilo. Měl už tlamu jako balon a nezbylo než zajít na pomoc k opičímu doktoru Nebolítovi. Ó jak ten se bál. To není žádná legrace léčit zuby krokodýlovi. Trochu se vám zatřese ruka, krokodýl se lekne a je hned malér a tlapky pryč. Naštěstí se nic nestalo , jen krokodýl měl týden ovázanou tlamu lýkem. A jak tak lezl po břehu, uviděl ho tygr . A hned se ho ptal,“ co to máš?“  A krokodýl myslel že se ptá co po té turistce zbylo a tak jen zahuhňal…“am broz e e “…to jako …“mám brož hele“. No a tygr, známý šprýmař, to hned běžel roznést po buši……krokodýl je Ambrož. Takže krokodýl od té doby má své jméno a je na něj kupodivu docela hrdý.

Klokánek se kouknul na Ambrože a potřásal hlavou. Jestlipak spí? Honila se mu v hlavičce otázka. Jestli spí , tak to bych se mohl napít vody. Ale jestli nespí, tak mě asi zakousne. A co dělat. Ambrož se ani nehnul. Částečně protože byl sytý, ta baba ho ještě trochu tlačila v žaludku, částečně protože byl zvědavý co klokánek provede. Ambrož si pomyslel, že by snad mohl trochu mrsknout ocasem aby odehnal volavku co mu na něm seděla, ale protože byl přece jen trochu líný, tak to neudělal. A klokánek jen smutně seděl a přemýšlel. No, moc nepřemýšlel. Protože kdyby ano, tak by prostě odešel kousek dál a mohl se napít bez obavy. Ale on byl strááááášně zvědavý.  Co kdyby se krokodýl přeci jen odebral k spánku….to bych měl vodu hned u čumáčku, mudroval. A pak ho něco napadlo. „Ambroži!“ zavolal na krokodýla. Ten se ani nehnul. „Ambrožiiiiii“ zas zavolal. „Copak chceš?“ otázal se brumlavě krokodýl a otevřel jedno oko. „No, víš, já jsem se chtěl podívat na to lesklé, co tě tak trápilo v zubech“ řekl klokánek v domnění, že krokodýl se odplazí do svého doupěte a on se bude moci pohodlně napít. Povedlo se. Krokodýl byl ke všemu ještě velký chlubil , hned sebou mrsknul do vody a hajdy do doupěte za tou blýskavou cetkou. Jak to klokánek uviděl, rychle skočil k vodě a zhluboka  a dlouze se napil i do zásoby. Pak se vrátil na své místo na břehu. Po chvilce se zavlnila voda a na břeh se přišoural Ambrož. Mezi zuby držel ten řetízek s nějakými skleněnými korálky a velkým přívěškem. „Tak se na něj pojď podívat“ zavolal na klokánka a už se v duchu těšil jak bude klokan k večeři a možná i na snídani. Jenže chyba lávky.

„ Víš, mě už ta brož nezajímá, jdu radši do lesa, narostla tam čerstvá a voňavá travička a ten lesklý kousek co máš v zubech stejně není k jídlu“, řekl klokánek a rychle upaloval pryč. Už neslyšel jak za ním posílá Ambrož hromy blesky a nadávek nepočítaně.

A tak vlastně kdo byl ten chytřejší?

Pamatuj si, když se chceš napít, pošli pryč krokodýla.

A proč má klokan tu kapsu? No přeci proto, aby měl kam dát klokáňata, ne?