O paprsku a kameni

Slunce má mnoho dětí-paprsků, které hřejí a laskají dobrou Zemi po tváři, protože Slunce samotné je veliké a jistě by ji sežehlo. Ale jeden z paprsků byl velmi neposedný. Příliš dlouho se zdržoval na Zemi, i když ostatní už dávno spaly za kopcem. I stalo se, že se paprsek ztratil.
Bál se tmy a hasl v ní. Tu potkal starého lampáře. "Kampak, paprsku?" zeptal se. "Ztratil jsem se a hasnu, člověče," řekl paprsek. "Och, to je velmi smutné. Pojď, schovej se do mých lamp a do ohně," řekl lampář. Hup! Skočil paprsek do lamp a do ohně a ty se rázem dvakrát rozzářily a zkrásněly. "Běda, celý jsem se tam nevešel!" řekl paprsek, rozloučil se šel dál.
Šel a šel a potkal květinářku. "Kampak kampak, paprsku?" zeptala se květinářka. "Ztratil jsem se a hasnu. Potkal jsem lampáře a schoval se do jeho lamp a do ohně, ale celý jsem se tam nevešel," odpověděl paprsek. "To je ale smutné. Schovej se tedy do mých očí a do květin!" Hup! Skočil jí paprsek do očí a do květin a tak se lidské oči a květiny rozzářily a rázem třikrát zkrásněly. "Běda! Celý jsem se tam nevešel!" vzdychnul paprsek a šel dál.
Šel a šel a potkal kámen, co ležel v prachu u cesty. "Kampak kampak, paprsku?" zeptal se kámen. "Ztratil jsem se a hasnu. Potkal jsem lampáře a schoval jsem se do jeho lamp a do ohně. Potkal jsem květinářku a schoval se lidem do očí i do květin, ale celý jsem se tam nevešel," řekl paprsek. "Řekl bych, že je to smutné, ale já potkal zlého člověka, co kope do kamení, když mu leží v cestě a to mi přišlo smutnější. Jestli ovšem chceš, schovej se do mně. Jsem sám a potřeboval bych přítele," řekl kámen. Hup! Skočil paprsek do kamene a ten se rázem stokrát rozzářil. Náhle vypadal docela jako hvězda. A paprsek se v něm úplně schoval.
Když jde chlapec prosit o dívku, nese jí prstýnek zrovna s takovou hvězdou. To proto, aby nezapomněla jaká musí být láska. Pevná jako kámen a hřejivá jako paprsek.

---