Svoboda

Svoboda

Slunce svítilo a hřálo,

v dálce pole vlčích máků,

a svobodný kůň v něm se prohání.

To dítě ve mně nevinně se smálo,

nevidí lačné oči dravých ptáků,

a barevný klaun se na scéně uklání.

Chci žít – a žádám snad jen málo,

ač prokletí pohádkových draků,

kostnatými prsty sápe se po mém uznání.

To, co včera krásným snem se býti zdálo,

zastíní desítky neprostupných mraků,

jež stanou se předzvěstí velikého zklamání.

Na místo pole vlčích máků stovky černých praporů teď plálo,

a já sama stojím se srdcem plným rozpaků,

cesta zpět –jen uzamčená brána– a hlava hořce padla do dlaní.