Jsem....a to stačí!

Jsem...Jsem a to stačí

Tak jako pohled přes umazaná skla

líbám svou budoucnost a mnu si kukadla

Nevidím.

I když píši stále stejně,

necítím se,

necítím sílu víry v sebe

jsem velbloudem na poušti ,

kterého opustil jeho vlastní hrb

a teď se hrbí sám před sebou,

pláče suše,

vítr,co mu do očí vál

mu zašeptal :

"Jsi bez vody a sám, ale sni

Sni si dál. Bud´vděčný za to, co život Ti dal. 

Nechápu….

Slyším hluboký tón, který na mě volá: "Neusínej, nejsi Šípková Růženka

Ta je odkázaná čekat na zachránce. 

Tvůj pohled  Tě prozradí,

že Ty nespíš, jen  usínáš pomalu a sladce…

To Ty jsi  tou poctěnou,

odvážnou,

shrbenou,

vydanou na pospas chaosu,

věř, že máš na všechno více času...

To ty vyřkni ta slůvka: "Kdo je nejmoudřejší?"

"Já?!

Jak směšné, jak zvonivé, jak přehlušující.

„A to jsem pták, který nepoužil dřív svá křídla , a přitom může letět se svobodou v povětří?“

"Ne. ..."

“Tak jsem kouzelník, mocná čarodějka.

Mám moc rozbít zlá zrcadla zapomnění

a žít v přítomnosti všeho.

Jsem čarodějka dobrodějka.“

"Jsem princezna, co spala na hrášku a tedˇ ji nic netlačí.

Již neusínám, ale spím.

Již si nerozmýšlím, ale vím.

Již si neříkám, že tenhle je zlý...

Již nečekám na  pochvaly..

Již nepláči, když se něco nepodaří..

Již nejsem tou, co se pořád snaží…

Již nechci víc než můžu dokázat..

Jsem malíř, který se učí malovat

Již nehledám, jen nacházím.

Již nespěchám,

jen všechno volně plout nechám.

Zbavena pout nevděku,

zapšklých myšlenek a posměchů

Zkrátka Jsem

Jsem.....Jsem a to stačí."