Nebe, peklo, ráj VII (1. 4. 2004 - 18. 4. 2004)

* O velikonoční neděli se vydáváme na cyklistický výlet do přímořského města Åhus vzdáleného asi 18 km, kde se vyrábí Absolut vodka (ročně na 80 mil. láhví). Na cestu se vydává mezinárodní peloton o deseti Češích spolu s jedním Slovákem, Američankou a Němkou. Na cestě se zastavíme ve vojenském území, kde oblezeme model letadla v životní velikosti, shlédneme bunkry a najdeme i vystřílené patroly. Po těchto kulturních zastávkách dojedeme do åhuského supermarketu, kde si koupíme buřty na piknik a cuc na kládě v čokoládě (pozn. red. kornout). Pak už se vydáme na pláž, kde kluci rozdělají oheň, abychom si mohli opéci náš nákup. Američanka nadšeně vzdychá, jak je to úžasně „crazy“ a že jí moc mrzí, že se musí vydat na cestu na kolej, protože jí budou volat rodiče.

* Večer o deváté se slézáme s holkami v jedné z kuchyní, abychom zušlechtili 20 vajec na Velikonoční pondělí. Ostatní mezinárodní studenti a studentky, které se v té chvíli nacházejí ve stejné místnosti, nás nechápavě pozorují, a tak jim vysvětlíme, že je to náš zvyk. Po dlouhých - asi tak 15 - letech zdobím vajíčka voskem. Po navoskování dopřejeme prvním čtyřem barevnou lázeň, nicméně se voda, co Kačus uvařila, je moc horká, a tak pracně nazdobená tři vajíčka Katky a jedno moje, se zbaví nechtěně voskového obalení. Při dalších lázních si už dáváme pozor, aby naše snaha nepřišla vniveč.

* O Velikonoční pondělí chlapci nevydrží do domluvené jedenácté dopolední, na kterou jsme se domlouvali, že se hromadně sejdeme na snídani v kuchyni, a přicházejí si svůj okamžik vychutnat už před desátou. Kluci si samozřejmě nenechají ujít možnost vyprášit ostatní holky z International House, a tak se nám naskytne pohled na vystrašené Číňanky, prchající Lotyšku v noční saténové košilce s rozparkem vepředu a nechápající Němky.

* V neděli 18. dubna vyrážíme na výlet po North-East Skåne. První zastávkou je statek, kam jezdí Švédové unavení požitky dnešní doby relaxovat. Mají tu suchý záchod, který neujde pozornému pohledu našich kluků, kteří se hned toho chopí a vsází se, kolik lidí se do něj vejde. Nakonec se jich tam narvalo 9, přičemž ostatní na nás dost nechápavě koukali stejně jako v okamžiku, kdy jsme se slezli na schody a udělali hromadnou šestnáctičlennou fotku Čechů se Slovákem. Další zastávkou je soukromý zámek Wanås, v jehož parku jsou umělecká díla švédských rádoby umělců (alespoň pro nás). U zámku je jezero, takže z některých úhlů pohledu připomíná naši Červenou Lhotu s těmito drobnými rozdíly – zámeček nestojí uprostřed jezera a je bílý. Nejvydařenější expozice z „blbnoucího“ hlediska je strom ověšený houpačkami, kam se hned všichni vydají, aby je vyzkoušeli. Další neméně zajímavou expozicí je stěna z brček, do které hned někteří jedinci skáčí, aby pak posléze mohli vyražená brčka zpět zastrčit. Třetím místem, které navštívíme, je zámeček Ballingstorp, kde si prohlédneme asi pět místností (pro namlsané Čechy, kteří jsou zvyklí od nás na prohlídku hradů a zámků, je to zklamání). Na zámecké zahradě si u stolků uděláme rádoby piknik. Pak se vydáme s pár kluky k místnímu jezírku, odkud vede polorozbořená lávka na malý ostrůvek, kam se naši dva odvážlivci vydají a zpět se vrátí bez vykoupání se ve vodě. Když se vracíme ke stolům, zjistíme, že už tam nikdo nesedí. Všichni již byli nalezlí v autobusu. Jako obvykle se čekalo na Čechy, kteří si všechno chtěli řádně prohlédnout. Odpoledne strávíme na pár chvil na pláži, kde jsou Češi opět středem vší pozorností v momentě, kdy se šest kluků vrhne do vln rozbouřeného moře jako v úvodní znělce Pobřežní hlídky Mitch Buchanon. Poslední místo, které poctíme naši návštěvou, je Ales Stenar, což je švédské Stonehange do oválu, u kterého je strmý sráz do moře a při pomalém zapadání slunka jako stvořený pro romantická fota.