Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZloduchova balada
01. 05. 2004
0
0
2003
Autor
warman
Ocelové nebe světlo svírá,
pod ním slepý člověk zmírá.
Opuštěn a neoholen jest,
čas nad ním svírá rychlou pěst.
Pěst prázdnoty a věčnosti,
jak pes ve společnosti
cení bílé ostré zuby
a slina kane mu z huby.
Slina plná jedu
baleného v medu
sladkém jak polibek poslední
od dívky krásně nevšední.
Od dívky v kápi černé,
jíž je každé jméno věrné.
Věrně a s bázlivou láskou
kryje svou tvář tmavou maskou.
Maskou s úsměvem chladným
a s nosem lidsky ladným.
Ladným jako čepel nože,
co posílá na věčné lože.
Poslední co vidí zloduchové
je nebe krásně ocelové.
Zamračený_mnich
01. 05. 2004
Já vám teda něco povím... "Pošli rýmy někam" to nejde. Pak to nebude básnička, ale roztrhaná pohádka z půlnoční knihovny. Dejte mi příklad, kde "poslání rýmů někam" pomohlo...
Podle mého RÝMY jsou na poezii to nejvášnivější avšak kritika ještě žádné srdce nezabila. Tak jen ! více trpělivosti. O cit a rytmus se už musíš postarat sám. (Čím míň slz, tím míň (bá)sníš.)