POŽÁR-3

Oba v jeepu několik vteřin strnule hleděli na hořící spadlé stromy. Vzduch byl nedýchatelný a žár plamenů začínal být zničující.

„Musíme zpátky k mostu!“ řekl Jack Evanson a zařadil zpátečku. Přes zadní část vozidla sledovali, jak se rychle blíží začátek mostu, který také zachvacuje oheň. Za ním do ohromné výše šlehaly plameny.

„ Budeme muset skočit do vody,“ zkonstatoval John Wejtasa a přiložil si vysílačku k ústům.

„…jsme nuceni skočit do vody u mostu. Opakuji, skáčeme do vody. Požár nás obklíčil,“ mluvil nahlas do vysílačky.

„Základna rozumí. Několik kilometrů po proudu jsou hasičské jednotky, upozorním je na vás,“ ozvalo se z vysílačky.

„Vezmeme si dýchací přístroje. Za chvíli nebude možné už dýchat,“ mínil Jack.

„Jo to máš pravdu.“

Oba poté vystoupili a zadívali se na břeh řeky. Byl v plamenech. Nezbylo jim nic jiného, než přelézt zábradlí.

„Tak skáčem!“ řekl John a jako první skočil. Jeho kolega pohlédl před skokem na hořící most. Pomalu se rozpadal. Vzápětí padal také do vody.

  Obou se hned zmocnil proud,  ve kterém plavání s kyslíkovým přístrojem na zádech bylo obtížné. Břehy řeky už zcela ovládly plameny, které se odrážely od hladiny.

Jack se snažil dělat pravidelná tempa. Kyslíková bomba na zádech ho velmi tížila. Brzo cítil, že nemůže pořádně dýchat. A tak si pravou rukou nasadil na obličej dýchací přístroj. Hned se mu dýchalo lépe. Poté spatřil, jak se most na několika místech propadá do řeky. O pár metrů před sebou spatřil na hladině plavat Johna, který také už měl na obličeji dýchací přístroj.

  Neměli čas, dívat se na planoucí břehy,  na kterých šlehaly plameny do výše několika desítek metrů, což bylo svým způsobem fascinující. Další starost nastala v okamžiku, když je hnal proud řeky k blížícímu se vodopádu.

  John se pokoušel plavat ke břehu,  na kterém zatím nic nehořelo. Proud byl však tak silný, že jeho snaha byla marná. Už slyšel hluk vodopádu a přes divoce tekoucí hladinu spatřil i jeho začátek.  Při rychlém pohledu za sebe spatřil v proudu zoufale plavat i svého kolegu. Okamžitě rukama strhnul ze zad kyslíkovou bombu. O několik vteřin později byl proudem vražen na velký plochý kámen. Pocítil bolest v pravém boku a zároveň se rukama chytl kamene. Vysoukal se  na horní část kamene. Vleže pak uviděl, jak směrem ke kamenu žene proud i  Jacka.

  I on se zdárně zbavil kyslíkové bomby a marně se snažil dostat se ke břehu. Pravidelně se ponořoval pod zvlněnou hladinu a když se opět na několik vteřin nad ní vynořil,  postřehl před sebou  kámen a na něm v pokleku Johna. Vzápětí ho John  zachytil za ruce a snažil se ho vytáhnout na kámen. Nohama byl stále v proudu, který jeho tělo strhával, ale John, i když se mu ho nepodařilo dostat na kámen, se ho snažil držet i nohama.  Ve stejný okamžik se na břehu objevilo několik hasičů.

„Už ho dlouho neudržím!“ vykřikl na ně a napnul všechny své zbylé síly. Několika metrovou vzdálenost mezi kamenem a břehem hasiči překlenuli dlouhým žebříkem, po kterém hned jeden z hasičů začal lézt.

  Jack cítil, jak pomalu povoluje sevření jeho kolegy. Strnule hleděl na valící se vodu. Pak mu náhle pravá ruka vyklouzla ze sevření. Hned se snažil nahmatat ruku Johna. Přitom se více ponořil do vody. Na poslední chvíli byl opět zachycen.

„Vydrž!“ vykřikl John, který byl v předklonu a držel ho křečovitě a přitom se díval na hasiče,  který už dolezl na kámen. V ten okamžik ho zcela opustila síla. Jack pocítil, jak se ho zmocňuje proud. Pak náhle byl vytažen na kámen.

„Proboha, už jsem se viděl v tom vodopádu,“ vyhrkl ze sebe a díval se vleže na dva obličeje nad sebou.

„Za chvíli se uvidíš na břehu a to si ani nebudeš muset představovat.“

                                              KONEC