O gepardích slzách

Děti, víte, jak vypadá gepard? Ne? To je velká, strakatá kočka, ale hlavně, kolem čumáčku má z každé strany dlouhou, černou čáru , vedoucí až k očím. Ale pěkně celý příběh od začátku.

 Žila jedna gepardí rodinka -  maminka, tatínek a tří malá geparďata.  Každou noc chodili rodiče na lov a nechávali mláďata sama doma - v doupěti,  nebo schovaná ve vysoké trávě.  K ránu se rodiče vždy vraceli. Až jednou..... ...Slunko bylo již vysoko na obloze - a maminka s tatínkem nikde!  Co budeme dělat?  Řekla si mláďata:  Zůstaneme tady a budeme čekat!  Geparďata se třásla strachy a ani se nehnula. Přišla noc,  všude ticho - a rodiče nikde. Mláďata spustila do té samoty takový pláč,  že přestal foukat i vítr,  jak mu těch tří ubožátek  bylo líto. Mláďátka plakala  a plakala, volala maminku, a jak tak plakala,  začalo jim kručet v bříšku hlady . Slzičky jim  stékaly z očí kolem čumáčků a od té doby tam  zanechaly  navždy své stopy..... A to jsou právě ty černé pruhy, které  mají všichni gepardi.... A jak to dopadlo s rodičemi našich mláďátek? Jako v každé pohádce - dobře. Rodiče se vrátili s úlovkem, slzičky smutku vyschly a a šťastná rodinka se hřála na sluníčku jako dřív - a vyváděla své gepardí kousky!