A limuzíny jedou dál

Dnes se mi kvuli EU přihodilo něco velmi nemilého. Patřičně mě to dozčílilo a pak hned rozesmutnilo. Když jsem tak přemýšlel, co vlastně máme z celé té slavné evropské unie(záměrně píšu malaá písmene, poněvadž podle mě nestojí eu ani za odplivnutí) a z toho přemýšlení vzniklo tohle...

Zesláblý dělník leží na dlažbě a umírá. Ze zadní kapsy montérek kouká mu klíč, na prsou pálí nejistota a v kapse mezi cupaninou pár mincí. Rozpraskané ruce zčernalé prací zatínají v pěsti prach a sevření je slabší a slabší a slabší, až už nelze ruku znovu sevřít. Nic. Poněvadž umírá.
A limuzíny jedou dál, s hvězdnatou vlajkou na blatnících, válce klapou jak podpatky na plesech, kola duní jak boty kordónu policie. Život jde dál a dělník umírá. Krev mu neteče, jen tělo pomalu černá a zuby s vlasy padají, klouby vržou, kosti vystupují a na patře je sucho. A oči pálí. Ach Bože, jaká je to zima dnes!
A limuzíny jedou dál. V barvách modři a zlatých hvězd kabelek a šperků. A rtů a saténu. A dělník zemřel. A místo hrobu jen bláto mají pro něj. A místo pocty jen hole třesknou.
A limuzíny jedou dál. Jen prázdné důlky dělníkovy lebky, oči už dávno krysy sežraly, vidí místo hvězd hákové kříže.

---