Na té správné straně.

Rozbitým oknem doléhá z ulice zoufalý křik. Arabové vtrhávají do domů a vyvlékají ven muže. Přinutí je klečet uprostřed ulice s rukama za hlavou a něco na ně nesrozumitelně křičí. Podle intonace to jsou otázky...výhrůžky...nadávky.

A nic, žádná odpověď, jen nechápavé kroucení hlavou. Strach v očích. Pak rána pažbou do úst.

Bolest, krev...zuby ležící v prachu ulice.

Vidím to, všechno to vidím. Jsem sám v místnosti vypáleného domu. Před měsícem poblíž dopadla bomba z arabské stíhačky. Dům vyhořel.

MŮJ DŮM vyhořel.

Černé pytle na hlavách. Ruce spoutané za zády plastovými samostahovacími pásky. Drží pevně, nepovolí. Rozedřou kůži až na kost, ale neprasknou, ani při největší snaze.

Ani při mlácení.

Ani při smrtelné křeči.

Skvělý výrobek! Lepší než ocelová pouta. A levnější !

Muži hnáni jako zvěř na korby náklaďáků. Kopance, rány obušky...nářek žen a srdceryvný pláč dětí.

Dávka ze samopalu. Jen do vzduchu, ale stačí to. Mámy chytají do náručí své děti, tisknou jejich tváře na svá prsa. Tiše, tiše, maličký.

Nebo nás postřílejí.

Pak náklaďáky odjíždějí.

Ticho. Chvíli bylo ticho a pak...výbuch pláče, křiku. Nářek, bezmocné nadávky...

Arabové jsou všude. Nad městem stále krouží jejich helikoptéry. Útočí na naše partyzány, co se ukrývají na druhé straně města. Předevčírem ostřelovali raketami evangelický kostel.

Zůstalo tam přes šedesát mrtvých. Mužů čtvrtina. Zbytek ženy, děti, starci...

Nic je nemůže zastavit. Ani zoufalé odhodlání našich partyzánů, kteří se s náložemi na těle vrhají na jejich obrněné vozy.

Jsme jim k smíchu, opovrhují námi. Jsme barbaři – jejich náboženství sebevraždu zakazuje.

A Alláh je velký. Musí to vědět.

A náš Bůh? Ten jen hlavu odvrací. Nedívá se, nevidí.

Jen ďábel – ten jediný je stejný. Pro ně, i pro nás.

Najednou ostrý třesk. Blízko, velice blízko.

Lekám se, trhám sebou, otevírám oči.

Láhev od piva leží na podlaze roztříštěná v střepy. Jsem vzhůru, probouzím se.

Ach bože, kde to jsem? Kde jsem to byl?

Sen odlétá na křídlech tenčích hurisčiny ctnosti. Je pryč, mizí, bledne v mé paměti.

Obrazovka hlásí zprávy z bojiště. Válka proti terorismu.

Jakýsi prezident cosi slibuje, vyhrožuje, hřímá.

Prsty se kroutí jako v křeči. Bílé zdi ještě více blednou.

Zástupy mužů s pytli na hlavách. Plastové pásky drtí zápěstí.

Alláh je velký?

Ale kdeže...!

Malý. Takhle malý je.

Ach bože, ta úleva.

Není nic lepšího, než být...

...na té.....správné...

...straně !