Zhrzená

Zradil jsi!
Opustil jsi mě a šel jsi pryč.
Za jinou láskou? Jiným úletem?
Nebo jsi chtěl mít klid ode mě?
Co jsi vlastně chtěl?

Nikdy jsi se neptal, co chci já.
Vše bylo po tvém.
Měl jsi navrch, byls ten lepší,
byls ten hezčí, byls in.

Já v koutě se stále krčím,
tvář v dlaních,
kapky slz propadají mezi prsty,
padají na zem tak těžce
a mně není o nic lehčeji.

Odešels a zabouchl jsi dveře.
K mému srdci klíč jsi zahodil,
aby jej už nikdo nenašel.
Udělal jsi ze mě vězně
ve svých vlastních emocích.
A tys od toho ruce dal pryč.

Je to tvoje vina,
že utápím se ve vzteku,
že olizuji svoje rány,
že nenávidím, co ty miluješ,
že bojím se ti do očí pohlédnout.

Ublížils mi!
Ať bylo to ze zvyku
a nebo samolibostí,
zničil jsi jeden život,
ale kolik jich ještě bude,
než dojdeš na pravdu Boží?

Trp stejně, jako trpím já,
pros o milost, až ty budeš opuštěn,
projdi si cestu,
kterou jsi nechal projít mě.
Poznej bolest osamění!
Možná pak najdeš v sobě cit
a ne jen chtíč a touhu.