NETYPICKÝ LETECKÝ DEN

Když mým bytem napříč prolétl pan Vrtulka, který se křečovitě držel motoru, na němž se točila vrtule, tak jsem si uvědomil, že se koná nedaleko sídliště letecký den. Ihned jsem nasedl do svého auta a rozjel v tem směr odkud se ozýval hluk leteckých motorů. Ve velké rychlosti zanedlouho moje vozidlo narazilo do cedule oznamující letecký den. Ona cedule nějak na mém autě uvázla a já jsem si mohl v klidu mohl za jízdy přečíst program. Díky tomu jsem se nesoustředil plně na jízdu. Po proražení plotu mé pozornosti neuniklo jedoucí letadlo. Pilot vněm zuřivě gestikuloval a já mu začal mávat na pozdrav.
  O chvíli později mi bylo jasné, že pilot letadla na mne nemával. Pokus o projetí mezi podvozkovými koly letadla mi nevyšel. Nevím jak se to mohlo stát, ale auto se zapříčilo pod letounem a pro mne i pilota následovala jízda napříč letištní plochou. Diváci to považovalo za zpestření leteckého programu a zuřivě tleskali. Společná jízda auta a letadla byla zakončena nárazem do velké kupky sena. To nepotěšilo v ní nacházející se dospívající mládež, která si tam užívala mnohonásobného grupáče. Poněkud otřesený pilot se k nim přidal a já jsem se rychle vrátil na letiště.
  Díky panujícímu zmatku a chaosu zároveň se dalo vytušit, že se tradičnímu organizátoru panu Běláskovi jako tradičně vše vymklo z pod kontroly. Podle podivně vyhlížejícího letadla, které letělo pod obloze se dalo soudit, že se jedná o letadlo místního vynálezce pana Pokustóna. Komentátor se divákům snažil vysvětlit, že půjde o unikátní letovou ukázku. A v tom se nemýlil. Pan Pokustón prováděl na obloze podivné manévry, při nichž všem zaléhaly uši a pravidelně tvořící se tlakové vlny povalovaly diváky na zem. Poté manévrující letadlo vylétlo kolmo do nebe, na kterém se podivně zablesklo-a zmizelo. A v místě zmizení letadla to vypadalo, jakoby v obloze byla velká díra.
  Mou pozornost pak přilákalo nedaleko zaparkované letadlo. U něho stál můj soused pan Bezoušek, který očividně chtěl nastoupit do jeho kokpitu.
„Taky vás to láká prolétnout se?“ zeptal jsem se ho.
„Už od malička jsem chtěl lítat,“ odpověděl.
„Já už jsem párkrát letěl a můžu vám říct, že to stálo za to.“
„U vás si to dokážu představit.“
„Tudíž roztočím vrtuli!“ vyhrkl jsem.
Vrtuli se mi podařilo roztočit a pan Bezoušek něco zmáčkl na palubním desce a letadlo se za hluku motoru rozjelo. Vzápětí jsem se dal na útěk před letadlem a vypadalo to, jako když mne začalo honit. Pan Bezoušek běžel za letadlem a snažil se jej chytnout za ocasní plochy. Ty ho však profackovaly
  Mezitím pokračoval letecký program. Pan Vrtulka zase pro změnu udělal díru do země, ale protože počet jeho startů byl diametrálně vyšší, než počet úspěšných přistání, nikdo si z jeho zřícení nic nedělal a on také ne.
  Za okamžik se publiku naskytl pohled na mne, jak mě honí letadlo, za nímž sprintuje pan Bezoušek. Opět to všichni považovali za atrakci. Letadlo to poté přestalo bavit, vzneslo se do vzduchu, počůralo nás olejem a odlétlo pryč. Potom se objevil pan Pokustón a sháněl se po jednom ze svých letadel, které je prý vysoce inteligentní.
  Pozornost mou i pana Bezouška pak upoutalo další letadlo. Po nasednutí do kabiny se mi jej podařilo nastartovat. Obou se nás zmocnilo opojení z létání a zakroužili jsme nad letištní plochou. Zajímalo mě, co k čemu v kabině slouží. A tak jsem zatáhl za jednu páčku. Nic se nedělo, ale za chvíli mi pan Bezoušek sdělil, že práškujeme. Motor letadlu poté vysadil a nouzové přistání na parkovišti zakončené vjetím do nákupního centra vzbudilo všeobecnou pozornost. Pan Bezoušek se obratně ukryl v mrazícím boxu a mně nezbylo nic jiného, než utíkat ven. Tam se mi naskytl pohled na dav popráškovaných a křičících lidí. A tak jsem za chvíli prchal před kdekým, kdo běžel i v letadle letěl.