Jarní déšť

Prší
do temné noci
padají jedna za druhou
vlahé krůpěje
májového deště
Je tma
Všichni už dávno usnuli
jen já stojím
za otevřeným oknem
a usmívám se vstříc
chladnému vánku
naplněn pocity
Jen se tak dívám
a slyším hrát hudbu
tisíců kapek
řinoucích se z nekonečna
padajících na asfalt
všední ulice
tak náhle zkrásnělé
dotykem jarních vod
Všude je ticho
žádný hluk neruší
nádhernou melodii
slzícího nebe
A pak...

Závan větru
mi přinesl do pokoje
jedinou kapku
slzičku
Utkvěla na mé ruce
tak nějak nesměle
pohladil jsem jí očima
a z nich k té slze
přibyla druhá
jako dík za radost
Už vždycky budu mít
rád déšť
připomene mi
Tvé slzy