Chovatel

Potřeboval bych někde kupit krmení pro mojí masožravou květinku. Jen pár mušek bych potřeboval, ani komárkem bych nepohrd. A ona taky ne. Sice si na nich tolik nepochutná, ale ještě nikdy je nevyplivla.

Když jsem přišel do zverimexu, tak na mě koukali jak na blázna. A já blázen šel potom i do potřeb pro chovatele, kde na mě koukali jako na magora. Sem asi magor, když chci koupit krmení pro kytku v prodejně krmení pro zvířata a tak jsem zašel do květinářství. Prodavačka se chvíli smála a pak mě poslala pryč, že na blbý vtipy nemá čas.

-To není vtip, řekl sem jí a odešel do zahradnictví.

-Mouchy... To jako myslíte vážně? Zeptala se zahradnice.

-No, ale i třeba něco jinýho, jestli mouchy nemáte.

-No, my mouchy nevedeme, povídá ona a hodí na mě ten pohled: si jen vožralej, nebo i zfetovanej?, ale zkuste si nějaký pochytat plácačkou.

Tak jsem odešel. Poplácat si pár much plácačkou mě taky napadlo, ale nechci svojí kytce zkazit to potěšení z lovu. Navíc nevim, jak se má správně s uplácnutou mouchou zacházet. No takže cokybych jí třeba trefil žlučník a ona by pak mojí květince mohla zhořknout ( přece když se třeba u srnky protrhne žlučník, tak se taky vyhazuje, ne?). A co dokonce mrtvolnej jed?

Cestou domů jsem potkal souseda a svěřil jsem se mu s problémem. Navrhl mi, že prej bych mohl zkusit pár pochytat na nějaký mršině, nebo na hovnu. Ale to se mi taky nechce, poněvadž mojí kytce chci jen to nejlepší a nebudu jí cpát žádný mouchy fekálky ani nekromilky.

Když jsem přišel domu, pohladil jsem kočku a šel se podívat na tu mojí zelenou potvůrku. Hmyzí pastičky prázdný, lístky svěšený.

-Nezlob se prosím. Dělal sem co se dalo.

Neodpověděla (pochopitelně). Když je tak smutná, blesklo mi hlavou, vezmu jí na výlet. A taky jo. Popad sem jí a naložil si jí na nosič kola. Snad nenastydne, když pojedem z kopce.

A tak jedem, já šlapu jak hovado, ona sedí a čumí do krajiny. Míjíme krásnou venkovskou krajinu, šutry polní cesty nám natřásaj kolo, támhle je rybníček, lesík, skládka, bordel, křoví, kravín, sloupy vysokého napětí... moment! Kravín... KRAVÍN! Dupnu do pedálů, smykem brzdim před bránou, krávy jsou vevnitř. Kytka září, chlorofyl jí pulzuje v žilách. Beru květináč(krásněj, skleněnej z IKEA) a vcházim do kravína. Kytka chmatá pastičkama ve vzduchu, neví jakou tlustou vypasenou masařku sežrat dřív.

Když jsme jeli zpátky, trochu se poblila, jak byla přežraná. Já jí ještě pár do zavařovačky, kterou nosim pro tenhle případ pořád sebou. Doma sem jí zase dal do akvárka, dolil vodu, aby měla svojí bažinatou půdu pod nohama a zavřel víko. Chvíli jsem ještě koukal, jak spokojeně tráví. Mrška jedna.