Všední den pana Bradáče

Bylo ráno a roztržitý pan Bradáč spěchal do práce. Pracoval jako malý úředníček v jednom podniku. Honem, dopít kávu a rychle na autobus! Ale co se nestalo? V tom spěchu si vylil kávu na lejstra, která dnes nutně potřeboval. Nu, co se dá dělat, ještě, že má v práci kopie. Lejstra rychle do tašky, zamknout byt a honem na autobus! Samozřejmě mu ujel těsně před nosem, smůla. Zkusil ještě zamávat na řidiče, ale marně. Do práce tedy musel pěšky. Copak o to, daleko to nebylo, pár set metrů, ale pan Bradáč chtěl přijít včas. Začal tedy utíkat, ale šlo mu to jen chvíli, né že by nebyl trénovaný, ale tlačily ho nové boty, co si koupil z minulé výplaty. A zrovna dneska! Když se konečně došoural v sešlápnutých botách k hlavní bráně, bylo už pozdě. Teď rychle do kanceláře, ať mě nevidí šéf, nemá rád pozdní příchody! Jak se tak plížil kolem šéfových dveří, najednou se otevřely:  "Pane Bradáč, pojďte na minutku, chci vidět ty papíry"... Pro našeho hrdinu to byl šok. Nejdříve usilovně přemýšlel, jak zachránit situaci, ale pak roztřesenou rukou zašmátral v tašce a vytáhl kávou politá, navíc potrhaná lejstra.

"Bradáč, to se mi snad jenom zdá!" - křikl vedoucí a pokračoval: "Doufám, že máte kopie!!."..

"Ano, ano, ve své pracovně"..

"Tak na co ještě čekáte, člověče?" - křikl již rozzlobený šéf: "Ať jsou hned na mém stole!"

Pan Bradáč byl tak roztržitý, že při spěchu do své pracovny zakopl v těch sešlápnutých botách o práh, ještě se mu podařilo získat rovnováhu, ale brýle mu spadly a rozbily se. Né, že by bez nich neviděl, ale žádná sláva to nebyla. Nechal brýle brýlemi a spěchal pro ty kopie. Otevřel šuflík a rychle vytáhl jeho obsah, s kterým se bleskurychle dostavil před šéfa a podal mu "kopie" na stůl:" Bradáč, co to má znamenat?  Vždyť to jsou nedělní noviny!! Já Vás vyrazím!!!"

Nešťastný pan Bradáč zůstal stát jako opařený, nakonec se rozklepal a rozbrečel. Šéf se slitoval:" Víte co? Doneste mi konečně ty papíry a běžte si domů odpočnout. Ale příště...."..../hodný šéf, co?/

Vděčný pan Bradáč zablekotal něco jako děkuju, sebral pohozenou tašku, obul si své "super" sešlápnuté zánovní boty a vyrazil domů. Autobus sice stihl a "bez brýlí" do něho i bez problémů nastoupil, ale brýle a boty si bude muset pořídit nové, snad z příští výplaty.

Když se mu po několika neúspěšných pokusech konečně podařilo odemknout byt, hodil tašku s botama do kouta, uvařil si kávu, při čemž se nezapomněl opařit, sedl si pohodlně do křesla a řekl si:" To zas byl den! "