Část první a druhá, kapitola druhá V ději příběhu vystupuje 6 postav, kamarádů svázaných pouty „na život a na smrt“, pesimistický Tom s romantickým pohledem na život, který by chtěl žít jen láskou, ale nedaří se mu to, optimistický Dave (Dejv), jehož věčné vtipkování a taky vážná povaha Tomovi často pomáhají z nesnadných situací, tichý Rick, který si nadevše rozumí se zvířaty, rozvážný a moudrý Chack, který si vždy dokáže zachovat chladnou hlavu a zachránit situaci, sebejistá Marie, a bouřlivá Eve (Ív), nesmím opomenout Tomova napůl psa a napůl vlka, bílého Dennyho. Všichni ale mají jedno společné – touhu po dobrodružství, dobré srdce a nezlomné přátelství…

Zima roku XXXX , zasněžené horské vrcholky…

 

 „Tak a nezapomeňte, že se nesmíte odepínat z lana. V téhle sněhové bouři bychom se mohli snadno ztratit, zvlášť když máme bílé vybavení,“ dodal s úsměvem Chack. Všichni si prověřili, zda jsou skutečně připnutí jeden ke druhému a vyrazili směr severovýchod. Tomovi se začalo dělat špatně, ale nevěnoval tomu moc velkou pozornost. Šel spolu s ostatními sněhovou bouří, jako by už samotná zima nestačila, kousíčky sněhu je píchaly do tváře jako tisíce jehel. Nohy se jim bořily ve vysokém sněhu a chůze byla čím dál víc náročnější, pomalejší a únavnější.

 

Po chvílí začala Toma bolet hlava a bolest dosáhla takové intenzity, že byl Tom jako otrávený, začal špatně vnímat okolí, přestával reagovat a uvědomovat si svou situaci. Zatočilo se mu v hlavě, zapotácel se a spadl na zem. Karabinka mu při tom praskla a jeho lano se uvolnilo. I Denny, který šel s ním byl ve sněhové bouři trochu zmatený, a proto mu nějakou chvíli trvalo než zjistil, že Tom vlastně není nikde na blízku. Nikdo ze skupiny si nevšiml, že Tomovo lano se ve sněhové bouři uvolnilo. Tom ztratil vědomí a když se probral, byl natolik promrzlý, že se nemohl skoro hýbat. To mravenčení cítil úplně všude a ta bezmocnost byla příšerná. Pořádně ani nevěděl kde je. Všechno okolo bylo bílé, obloha, zem, kam se jenom podíval. Bylo to tak matoucí a jen to podporovalo pocit točení a padání do bezedné propasti.

 

Denny vystopoval Toma a začal mu olizovat tvář. Potom ho táhl za límec bundy, jako by ho chtěl odtáhnout do bezpečí. „Denny, přiveď pomoc, běž,“ řekl mu ze všech svých sil Tom. Denny vytrvale utíkal a razil si cestu bouří, dokud nenarazil na zbytek skupiny. Začal hlasitě štěkat. „Denny, teď né,“ okřikl ho Dejv, ale Denny se nedal a začal Dejvího tahat za nohavice tlustých kalhot. „Denny, řekl jsem dost!!!“ Okřikl ho podruhé. „Denny, nech Dejva, poď ke mně,“ zavolala na něho Eve. Denny však nešel a stále tahal Dejva za nohu tak, že už skoro opravdu nemohl udělat ani krok. „Co se děje Dejve?“ Zavolal na něj Chack a přes tu vánici ho bylo sotva slyšet. „Dennymu se něco nelíbí…“ Zakřičel na Chacka Dejv. „Neměl jít Denny s Tomem?“ Přistoupil Chack blíž k Dejvovi, a za chvíli se připojil i Rick s Marií a Eve.

 

V tom v Dejvím hrklo: „Tome! Tome!“ Ale volal marně, nahmatal pouze konec jeho lana s prasklou karabinkou. „Tome!!!!“ Začal křičet z plných plic. Ale v téhle vánici nemohlo být nic slyšet, jak ho ostatně ujistil i Chack. „Dejve, v téhle vánici Tě nemůže slyšet.“ „Musíme něco udělat!!“ Vyhrkl ze sebe Dejv a chtěl se odepnout, aby ho šel najít. „Máš rozum? V tomhle počasí se snadno ztratíš i Ty,“ začal se s sním Chack dohadovat… „Ale musíme něco udělat! V téhle zimě venku sám nikdo dlouho vydržet nemůže,“ přidala se k Dejvovi Eve. „To je pravda, jestli ho nenajdeme co nejdřív, nebude mít velkou šanci,“ přihodila Marie. Rick chtěl očividně také něco namítnout, ale Chackovi už to stačilo, už věděl že tohle není sranda. „Dobrá já vím, všem nám na Tomovi záleží, jsme pro sebe vždycky důležitější než cokoliv ostatního, málem jsem na to zapomněl. Půjdeme všichni, ale můžeme ho hledat maximálně půl hodiny, pak si budeme muset najít nějaký úkryt před tou bouří a počkat až ustane, jinak už by neměl Toma kdo hledat.“ Všichni souhlasili.

 

„Denny, no tak veď nás!“ Poručil mu Dejv, který si ho musel připnout, aby věděl, kam mají jít. Denny se rozběhl a vedl je sněhovou bouří. Hledali dlouho, ale jak to tak vypadalo, Denny musel ztratit v té vánici stopu. Chack se podíval na hodinky a poté na Dejva a zavrtěl hlavou. Dejv se ozval „Ne! Ne! Já to nevzdám já ho najdu! Jestli ho tady necháme přes tu vánici, už ho pak ani hledat nemusíme!“ Chack se smutně podíval, protože mu nebylo jedno, co s Tomem bude, a Dejv to také věděl. Tom mezitím bezmocně ležel ve sněhu a vánice ho ještě víc přikrývala sněhem. Už začal skoro usínat, když mu ostrý paprsek světla osvětlil tvář. Byla to Dejvova svítilna.

 

„Tady!“ Křikl Dejv. „Je úplně mimo, musíme ho rychle dostat do tepla!“ Dejv viděl, jak byl celý zmrzlý a sotva dýchal. Chack vytáhl kompas a mapu, zadíval se a pak křikl na skupinku: „Na mapě je zaznačená horská chata. Severně od nás, ale je daleko, v téhle bouři tam nedojdeme.“ „Musíme vyhrabat úkryt,“ řekl Rick a začal si sundávat krosnu. Všichni mu okamžitě začali pomáhat. „Eve, pojď sem. Musíš Toma zahřát a pořád na něho mluvit, já pomůžu ostatním s úkrytem,“ zakřičel Dejv aby ho bylo slyšet. Eve objala Toma a začala na něj mluvit, dívala se mu při tom do očí aby neztratil vědomí. Věděla že nesmí, věděla že musí za každou cenu zůstat vzhůru a reagovat na ni.

 

„Já myslím, že už je to dost velké,“ podíval se Dejv tázavě na Ricka a Chacka a při tom myslel na to, aby už dostali Toma dovnitř. „Fajn, vyndejte z batohu vše, co se dá použít na vystlání, rychle,“ souhlasil Chack a vyběhl z úkrytu, aby mohl ohlásit: „Eve, přeneseme Toma dovnitř“ „Už bylo na čase,“ řekla Eve a byla jí v očích vidět velká starost a strach o Tomův život. Chack s Eve tedy přenesli Toma do úkrytu a postupně se všichni poukládali. Marie a Eve kolem Toma z každé strany, aby ho mohly zahřívat.

 

„Jak na tom je?“ Zašeptal Rick Marii tázavě do ucha. Marie se na něho podívala i s trochou vzteku v očích, protože musel sám vidět, jak Tom vypadá, ale pochopila, že má o Toma starost jako všichni ostatní. „Není mu fajn. Je promrzlý. Hned jak skončí bouře, musíme ho co nejrychleji dostat do té chaty,“ řekla Marie a bylo vidět, že jí začalo slzet v očích. Otočila se zpátky a řekla Eve: „Budeme se muset vystřídat pokud tu budeme dlouho, nejdřív na něho mluv Ty, já se prospím a potom na něho budu mluvit já a vyspíš se ty“. Eve se na ni podívala, a souhlasila. Přesto by byla nejraději, kdyby ho zahřívala jen ona sama a jen ona sama na něj mluvila.

 

Všichni spali a Eve vystřídala Marii, po chvilce kdy se mu dívala do očí a něco mu šeptala Rick vstal a šel se kouknout ven. „Bouře! Ustala!“ Zakřičel a začal všechny okamžitě budit. Marie se tedy moc nevyspala a všichni hned vstávali a začali se připravovat na cestu. „Dejve, vem si Toma na starost, ručíš mi za to, že ho tam dostaneš včas,“ podívala se vážným pohledem Eve na Dejva. „Ricku, pomůžeš mi, musíme ho tam dostat před skupinou,“ obrátil se na Ricka Dejv a vzali si Toma na starost. Vyšli první aby byli jako menší skupinka pohyblivější a byli nahoře ještě před samotnou skupinou.

 

Po chvíli cesty Tom přestal reagovat na hlasy, zvuky a začal pomalu ztrácet vědomí. „Tome! Ne, nesmíš! Poslouchej mě, Tome!… Už nemáme moc času, jak je to ještě daleko?“ Rick se zamyslel a podle toho, co už ušli, mu bylo jasné, že už musí být blízko. „Jsme blízko, támhle se něco rýsuje,“ díval se zvědavě Rick do mlžného oblaku, který se pomalu vytrácel a odhaloval horskou chatu. „Rychle…dostaňme ho dovnitř!“ Tom už jenom viděl jak ho pokládají na zem. Ještě notnou chvíli byl při vědomí, ale už neslyšel, co mu Dejv a Rick říkali, když se nad ním skláněli. Pak zavřel oči a jeho ruka bezvládně padla na zem.

 

„No tak, Chacku, kdy už tam budeme?“ Ptala se naléhavě Eve, když v tu chvíli zahlídla chatu. Nebyli od ní zrovna daleko a tak Eve zahodila svůj batoh a rozběhla se k chatě. Marie ji následovala a chudák Chack musel sebrat oba jejich baťohy. Když Eve s Marií doběhly k chatě, vrazily dovnitř a viděly, jak Tom bezvládně leží na zemi a Dejv se vší vervou vyhazuje věci ze své krosny, aby našel lékárničku.

 

Marie k němu okamžitě přiskočila. „Vypadá špatně, rozdělejte oheň!… Mám puls, ale slábne.“ Rick okamžitě rozdělal oheň s pomocí sirek, které ležely u krbu. Dejv vytáhl lékárničku, přistoupil k Tomovi a něco mu stříkl do žíly. Eve měla slzy v očích. „Ne! Nedovolím mu umřít, to mi nemůže udělat!!“ A odehnala Marii. S Dejvovou pomocí přenesla Toma do horního pokoje a uzavřela se tam s ním. Zapálila oheň v druhém krbu a začala Toma svlékat z promrzlého oblečení. Donesla nějaké přikrývky a svlékla se.

 

Chack vrazil do chaty s baťohy od Eve a Marie a koukal se, kde je Tom. „Kde je Tom?“ Tázavě se podíval na Dejva. „No on… totiž… on je…“ Nevěděl, co by měl říct, když mu do toho skočila Marie: „Je s Eve nahoře. Zamkla se tam s ním!“ „To přece nemůže, to…“ Ale než stačil říct, co chtěl, skočil mu do toho Rick: „Nech toho, Chacku, Eve se o něho dokáže postarat a myslím, že pokud mu teď někdo vůbec může pomoct, pak je to jedině ona.“ Chack zmlkl. Všichni se posadili ke stolu a mlčeli. Jen tiše seděli a občas se podívali na hodinky jak dlouho už ti dva nahoře jsou.

 

Mezitím zpátky nahoře začala Eve Toma zahřívat svým tělem. Leželi tam vedle krbu pod tolika dekami, které se jen našly. Tom byl ale v bezvědomí a jeho srdce sotva tlouklo. Eve ho objala a její slzy mu stékaly po těle. Hladila ho po vlasech, plakala a šeptala mu do ucha, jak moc ho miluje, že jí teď nesmí opustit! Byla s ním a byla vzhůru dokud neusnula vyčerpáním a únavou. Trvalo několik hodin, než dal o sobě Tom opět vědět. Bylo ráno, Eve usnula objímajíc Toma, když náhle tom začal hlasitě a dusivě kašlat, až probudil i Eve.

 

Samou radostí ji ani nevadilo, že se vůbec nevyspala. Pořád ležela na Tomovi a byla tak šťastná, že začala znovu plakat. Tom se na ni díval, ale veděl, že má v očích štěstí, přesto že pláče. Eve ho začala zahřívat a chvíli tam spolu ještě jen tak leželi. Pak se Eve oblékla a šla dolů. Když přišla dolů všichni na ni okamžitě upřeli zrak, ale ani jeden se v tom napětí nedokázal zeptat, jak je to s Tomem. „Bude v pořádku,“ řekla Eve a šla do kuchyně. Potom vešla zpátky za Tomem a přinesla mu horký čaj s rumem. „Tohle musíš vypít.“ Tom tak učinil i když mu to moc nechutnalo. Ještě se celý klepal, ale Eve už věděla, že je z nejhoršího venku.

 

„Neměli bychom?…“ Podíval se Rick na Chacka. „Jo, půjdem se na něj podívat.“ A šli nahoru. Zaklepali a otevřeli dveře. Marie k němu přistoupila: „Tome, Tome slyšíš mě?“ Prohlížela ho a svítila mu do očí malou baterkou. Tom jí zkřehlým hlasem odpověděl „Jo.“ Marie se otočila na Chacka a kývla. Chack k němu přistoupil. „Ty si nám ale dal zabrat, hrdino.“ Pronesl s úsměvem na rtech. „Vracíme se domů.“ Tom polkl a odpověděl „Ne!, půjdeme dál. Já to zvládnu.“ Eve se na něj nepěkně podívala, protože o něho měla velký strach. „Fajn,“ odvětil Chack, usmál se a poplácal ho.

 

„Proč myslíš, že chce jít dál?“ Podívala se Marie na Ricka, když odcházeli z Tomova pokoje a scházeli schody dolů. „Myslíš že si jen něco dokazuje? Vždyť skoro umřel. On se asi nikdy nepoučí!“ Rick se na ni podíval a usmál se. „Jako bys Toma neznala, nikdy se nechce vzdát.“ Chack k nim přiskočil a přidal: „No, jasně že ne, to na něm obdivuju, ne nadarmo sme mu dali přezdívku William Wallace, podle jeho oblíbeného filmu. Vždyť on by se pro svou pravdu nechal i zabít.“

 

Eve se na Toma ušklíbla, po tváři jí stékala poslední slza. „Dík,“ řekl Tom a usmál se. „Není přece za co,“ odvětila Eve a taky se pousmála. Začala Toma pomalu oblíkat. „Co se Ti stalo? Měla jsem o tebe strašný strach,“ zeptala se Eve. Tom se jen podíval do země a tiše odpověděl: „Já nevím.“ I když dobře věděl, co se mu stalo. Nechtěl jí přidělávat starosti. „Víš, tohle je pro mě důležité, záleží mi na Tobě!“ Nedala se Eve. „Já vím… Víš, když mě dotáhli do téhle chaty, myslel jsem, že umřu. Ale pak jsem slyšel Tvůj hlas, stála jsi tam a natahovala ke mě ruku, volalas mě zpátky.“ Eve se na něho mile podívala a ještě mu přetáhla přes hlavu svetr. „Měli by jsme jít,“ řekl Tom, sebral věci a odešel dolů.

 

Byl připraven zase jít s ostatními. „Takže zase v pohodě Tome?“ Podíval se na něj Rick, když otevíral pikslu kávy. „No jasně,“ řekl Tom a plácli si rukou. „Chceš kávu?“ Zeptal se Rick. „Ne, vždyť víš, že to nepiju,“ prohodil s úsměvem Tom a pohodil na zem svůj batoh. „A kde je Chack?“ Podíval se na Marii, která seděla u stolu a popíjela horký čaj. „Šel se mrknout ven. Hele, na to, jak si vypadal se chováš až moc zdravě, nemyslíš?“ „To je díky tomu svinstvu, co Ti píchl Dejv,“ obrátil se na něj Rick a zase se věnoval vaření svého kafča.

„Cože??!! On mi to dal??!!“ Řekl naštvaně a dost nahlas Tom. Marie se na něj vyděšeně podívala a Tom se sebral a šel ven před chatu. „Chudák Dejv, teď to schytá,“ usmál se Rick. „No nebýt toho… jak tomu Tom říká? Svinstvo?… Tak nebýt toho, tak teď asi ještě mrzne, ne, já myslím, že to pochopí,“ podívala se Marie na Ricka a usmála se. 

 

„Dejve, Ty jsi tu taky?“ Koukal překvapeně Tom, když viděl, jak s Chackem sedí na kamenném posedu a o něčem se baví. „Tome ahoj! Tak co, jak je?“ Usmál se Dejv. „Ty jsi mi píchl to svinstvo?!“ Rozčílil se Tom. „Ale Tome, snad bys nevyváděl. Bylo to nutné, kdybych Ti to nedal, už by jsi tady nejspíš nebyl,“ mrknul na něj Dejv. Tom dal oči v sloup a Chack se začal smát. „Ale no tak Tome, už to nech být. Jsi v pohodě ne? Tak si pojď přisednout,“ udělal mu místo Chack.

 

Mezitím v chatě - „Kdy asi vyrazíme?“ Zeptala se Marie a koukla na Ricka. „Jak to mám vědět, jdi se zeptat Toma,“ usmál se Rick když ji chtěl vzít prázdný hrníček a lehce zavadil o její ruku. Marie se mu podívala do očí a i hlupák by viděl, jak to mezi nimi v tu chvíli jiskří. Konec konců, Eve je zahlédla, když scházela dolů. Když to Marie zpozorovala, vytrhla hrníček Rickovi z ruky a sama ho šla zanést do malé kuchyňky. „Takže Marie, jo?“ Koukla Eve na Ricka a usmála se, když zčervenal.

 

„No tak vyrazíme, ne?“ Řekl Tom po chvilce koukání na nádherné panorama hor, vstal a šel dovnitř. Chack s Dejvem šli hned za ním. „Tak panstvo, balíme! Jde se dál!“ Zakřičel Tom a vzal si svou krosnu. Oblékl se a když viděl, že je připravená i Eve, popadl ji za ruku a vytáhl ven. Eve se na něho nechápavě dívala, ale nic nenamítala. „Chci… chci Ti něco říct,“ podíval se jí Tom do očí drže ji za ruku. Eve se usmála, přitáhla si ho blíž k sobě a pošeptala mu: „No tak už to řekni, ty hlupáčku.“ Tom se usmál, objal ji a pošeptal: „Miluju Tě.“ Eve se usmála a pak ho políbila.

 

V tu chvíli se ozval Denny. „Ahoj, no ahoj, ty můj zachránče,“ usmál se na Dennyho Tom hladě jeho bílošedou srst. Denny mu jen olízl ruce a třel se o něj. „Dál ale s náma nemůžeš, Denny. Musíš zůstat tady, rozumíš?“ Přikázal mu Tom, zvedl se a nasadil si krosnu.

 

Ostatní vyšli ven, ještě si upravovali výstroj a mohlo se vyrazit. Dejv usoudil, že bude lepší, když půjde jako poslední on a bude dávat na Toma pozor. Takže první vyrazil Chack s kompasem a mapou, za ním Rick, Marie, Eve, Tom a Dejv jako poslední. „Kde to teď vlastně jsme?“ Zeptal se Rick. Chack se podíval na mapu a ukázal na ní: „Jsme tady, musíme přejít tuhle hřebenovku a dostat se na vrcholek, je tam hodně skal, nebude to lehké, ale myslím, že by jsme to měli zvládnout.“ „A jaké budou rozestupy?“ Zeptala se starostlivě Marie. „No, vzhledem k tomu, že máme nádherné počasí a je dobře vidět, budeme držet větší rozestupy a rozdělíme se do 2 skupin. Jedna půjde ze severní strany a druhá s té jižní. Sejdeme se na místě. Hodně štěstí.“  Kývl Chack a skupinky se rozdělily.

 

Vydali se tedy opět na cestu. Docela mrzlo. První skupinku tvořil Chack, Rick a Marie, druhou Eve, Tom a Dejv. Šli docela dlouho, až narazili na úzkou cestičku, která vedla těsně vedle skal v dost velké výšce. „Tak jižní cesta jo?“ Podívala se Eve na Toma a Dejva. „Tak vezmeme nastřelovačku a prostě se zajistíme,“ řekl sebejistě Dejv. Tom se začal smát. „Jo, no problém je v tom, že jich nemáme dost ani na tuhle cestu smrti natož pak do jeskyně.“ „Takže to musíme přejít, jo? No, prima,“ se strachem poznamenala Eve.

 

 

 

 

 

 

 

Druhá skupinka mezitím přešla hřebenovku a začala stoupat k vrcholu… Najednou ale Rick zakřičel a propadl se někam dovnitř, dolů pod sníh. „Ricku!“ Zakřičela Marie a běžela směrem k místu, kde se propadl. Chack byl blízko a tak už tam byl. Oběma se naskytl stejný pohled na jakousi trhlinu, která vedla do nějaké místnosti. Slezli za Rickem a ten bolestivým hlasem řekl: „Tak co myslíš, Chacku, myslíš, že jižní cesta by byla lepší? Auuu.“ Marie k němu okamžitě přiskočila a začala ho prohlížet. Pak se usmála a otočila se na Chacka: „Nic mu není, jen bude mít pár modřin.“ „Dobrá, Marie, tady máš oranžovou vlajku. Myslíš, že zvládneš dorazit na místo určení, dát ji tam a vrátit se? Měla bys to stihnout dřív, než tam dojdou.“ „V pohodě,“  řekla Marie a vydala se na cestu.

 

První skupina začala opatrně procházet podél skalní cesty. Jeden po druhém, ve větších rozestupech, aby nebyli namačkaní a měli místo. Cesta nebyla moc široká, byla tak pro jednoho a půl člověka, ale samotný pohled dolů stačil na to, aby každého přitlačil ke zdi. Tom byl ještě vyčerpaný, ale nechtěl si přiznat že je méněcenný. Proto si snad ani nevšiml, že stoupl na ledovou plochu kde ztratil kontrolu nad svou rovnováhou a těžký dvacetikilový baťoh mu to rozhodně neulehčoval. Uklouzl v místě ohybu, takže ho Eve nemohla vidět.  Spadl ze skály a zachytil se pouze jednou rukou, ale i ta mu začala sjíždět. Tom se podíval dolů a pochopil že pokud spadne, je to definitivní konec.

 

V hlavě mu poletovalo tisíce myšlenek a jedna z nich byla důvod, proč je vlastně tady. Začal se nenávidět za všechno. Začal nenávidět svůj bezcenný život, to, že mu nemá kdo dát štěstí a lásku, kterou potřebuje, to, že ani on tohle nikomu nemůže dát, dokonce i to, že podle něj působí lidem jen bolest. Rozhodl se, že se pustí. Ale taky mu hlavou lítala myšlenka na Eve. Na to, jak jí řekl, že ji miluje, a ona ho políbila. Nebylo to sice poprvé ale tohle přece mělo hlubší význam nebo ne?

 

Tom tedy zavřel oči, uvolnil sevření své ruky a očekával pád. Když ucítil náhlé sevření na své paži. „Vydrž, Tome, vytáhnu Tě,“ ozval se Dejv, který ho na poslední chvíli chytil. Už po druhé mu zachránil život. Když ho Dejv vytáhl, začal Tom brečet. Přes slzy, které se mu valily z jeho modrých očí a na zem dopadaly už jen jako zmrzlé slzy, přes ně začal tiše naříkat… „Víš, já… Podívej se na mě… jenom Vás zdržuju a navíc… proč tady vůbec jsem?“ Dejv se na něj nechápavě podíval „Tome, snad ses nechtěl zabít?!“

 

„Myslíš, že si zasloužím vůbec žít?“ Dejv se na něho podíval a nejradši by ho byl uhodil „Tome, co to sakra říkáš? Nikdy jsem nepotkal nikoho, o kom bych mohl říct, že je lepší než Ty, jen ten, kdo Tě jednou opravdu pozná jako Tě znám já, pochopí, že jsi hodně výjimečný. Jsi někdo, koho by nikdy nikdo nechtěl ztratit!“ Tomovi tyhle lichotky sice nevadily, dokonce byl i rád, že je slyší, ale jako vždycky nemohl uvěřit těmto slovům, protože si připadal tak bezcenný. Jeho svět najednou upadal, jako kdyby Artušovi zničili jeho největší sen, jeho Camelot. Byl tak zdrcený. Měl smutek v očích a jeho srdce bilo jen z nutnosti. Smutkem.

 

Dejv vzal Toma, pomohl mu se postavit a spolu šli dál. Cesta trvala ještě dlouho. Ale nakonec ve zdraví přešli na druhou stranu. Podle kompasu pokračovali severně na místo setkání. Když dorazili, uviděli oranžovou vlajku. „Tak se zdá, že jsme na místě,“ řekla Eve a kývla na Toma. „Oranžová. To znamená, že jsou v bezpečí. Pokračujeme bez nich, Eve vytáhni slaňovací soupravu a Ty, Dejve, nabij skoby sem, tady a támhle.“

 

Tom si vzal baterku, a připravil se na sestup. „Dejve, potřebuju zajistit, nevím, jak se do toho leze,“ usmál se Tom a Dejv s úšklebkem smíchu položil nastřelovačku a pomohl Tomovi se zajistit. V tom k němu přistoupila Eve. „Tome, dávej na sebe pozor!“ A políbila ho. Tom byl překvapen. Přistoupil k okraji jeskyně a začal slaňovat dolů.

 

Když dorazil na pevnou zem, odpojil jištění a dvakrát zatahal. Dejv tak poznal, že cesta je bezpečná a že můžou dolů. Když konečně všichni byli na místě, postupovali opatrně vpřed. Jeskyně byla obrovská a měla hodně vedlejších cestiček, všichni se však shodli na tom, že zůstanou u té „hlavní“ největší chodby.

 

Marie se vrátila a sdělila Chackovi, že je vlajka na místě, „Tak jsem tam tu vlajku dala. A co jste mezitím dělali Vy dva?“ „Výborně, podívej, my jsme přišli na to, že jsme se propadli do části jeskynního systému. Patrně by mohl být propojený s tím, do kterého se chceme dostat.“ Řekl Chack a ukázal na chodbu která vedla kamsi dolů. Marie vytáhla z batohu louče, aby ušetřili baterky, a tak v osvětlení ohně pochodovali jeskynní cestou kamsi dolů.

 

Dejv rovněž vytáhl louče a za zvuku šplouchaní vody, která tekla tenkými pramínky přímo pod jejich nohama, se vydali na cestu. „Je tady docela teplo, na to že venku mrzne,“ poznamenala Eve. „No, docela škoda, jinak bych Tě zahřál,“ usmál se na ni Tom. Eve se roztomile usmála a šli dál. Dejv ale nevydržel svou zvědavost „Tome, podívej, co je tady vedlejších cest, co kdybychom se do některé koukli?“ „Ne, to bych nedoporučoval. Vypadá to na rozsáhlý jeskynní systém, mohli by jsme se v něm snadno ztratit, jako v bludišti, radši se budeme držet téhle cesty, Dejve,“ kývl na něj Tom a Eve souhlasila.

 

Chack se zbytkem skupiny zatím stále pokračovali cestou dolů. „Chacku?“ Zavolala ho Marie. „Ano?“ Otočil se Chack. „Co kdybychom zkusili zavolat druhou skupinu, třeba by nás slyšeli, jestli jsou ty jeskyně propojené.“ „Ne, to Tě nesmí ani napadnout,“ výhružně se na ni podíval Chack a pokračoval: „Za prvé ani nevíme, kde jsme, a za druhé jeskyně jsou na hluk citlivé asi jako masy horského sněhu. Tady sice nehrozí lavina sněhu ale kamenů a myslím, že to je daleko horší.“

 

Všichni šli a koukali se okolo sebe, prostory jeskyně byly fascinující u obou skupinek na jejich cestách. Všichni si také sbalili své zimní bundy a čepice, neboť v jeskyních bylo teplo, i když ze stěn sálalo vlhko a místy proudily pramínky čisté vody. Tom šel stále kupředu, když tu náhle spatřil v dáli postavu vystupující ze stínů tmy jedné z mnoha cest vedoucích sem nahoru do jeskyně. Nevěřícně koukal a nevěděl co má udělat. Když tu náhle uslyšel hlas.

 

„Tome!“ Tom se usmál a rozběhl se směrem k oné postavě, ve které rozpoznal Chacka. „Ahoj Chacku, Marie a Ricku. Co vy tady??…“ Díval se nevěřícně Tom. „Jak jsem říkal, je to systém jeskyní a podzemních vod, je to tady všechno propojené,“ řekl Chack a rozhlížel se kolem. „Takže půjdeme dál. Eve, Dejve pohněte si,“ usmál se Tom a šli dál. Šli docela dlouho, až je zarazilo, že se Chack zastavil. Podívali se a pochopili proč. „Páni, tak přes tohle by mohl jít jen sebevrah,“ řekl Rick. Tom jen polkl když se na něho v tu chvíli Dejv otočil.

 

Před skupinkou byl pohled trhající sebevědomí na kusy. V jeskynní cestě byla obrovská, a jak se ukázalo i hodně hluboká, propast a jediná cesta přes ni byly zbytky jakéhosi přírodního „mostu“. Eve napadlo ještě jedno řešení: „No, a co tahle se vrátit a zkusit jednu z těch odboček co jsme viděli?“ Řekla tichým hláskem a bylo na ní poznat, že má strach a že ji přes most nikdo nedostane. Tom se na ni otočil a řekl: „To není moc dobrý nápad. Mohli bychom se zamotat a ztratit. Je to tu celé jako jeden velký labyrint, pokud odbočíš, kam nemáš. Nedá se nic dělat, musíme to přejít.“ Chack vyšel aby otestoval most. Opatrně přecházel na druhou stranu a povedlo se. Přešel Dejv, Marie i Rick a zbýval už jen Tom a Eve.

 

„Ne, já po tom mostě nepřejdu, ne, sama ne!“ poznamenala Eve. „Neboj, nemusíš, já půjdu s Tebou, budu Tě držet,“ podíval se jí do očí Tom. „Tak jo,“ řekla tichounkým a nerozhodným hlasem. Ale bylo vidět, že s Tomem má přece jistotu.

 

„Oni tam jdou oba?“ Obrátil se na Chacka Dejv. „To není dobrý nápad! Dva by to nemuselo unést!“ Já vím, ale teď na ně nemůžeme volat. Určitě to zvládnou, Eve je lehká a její výstroj taky moc neváží.

 

Mezitím Tom přecházel s Eve most. „No vidíš, bude to dobrý,“ řekl Tom a Eve se na něho usmála. To jejich štěstí, kdy se vzájemně dívali do očí, narušily ale drobné zvuky… Praskání!! „Co to je??“ Vyhrkla se strachem Eve. „Nevím…pojďme rychle.“ Část mostu nevydržela a začala se hroutit. Eve uklouzla a začala padat. Tom si toho naštěstí všiml a tak ji okamžitě popadl za ruku. Visela tam přes okraj mostu a Tom ji držel za ruku. „Neboj, vytáhnu Tě!“ Podíval se na Eve Tom.

 

„Tome, vydrž, pomůžu Ti!“ Zavolal na něho Dejv a Tom rychle odpověděl: „Ne! Nevydrželo by to spadli bychom všichni!“ A tak musel Dejv jen přihlížet. Tom jí ale pevně stiskl a vytáhl. Sám nechápal jak, ale dokázal to. „Tak se zdá, že teď jsme si kvit, Tome, díky.“ Tom ji pohlédl do očí, bylo jasné co chtěl říct, bylo mu to vidět na očích, ale místo toho ji chytil za ruku, aby šli dál.

 

Tom ztichl a hleděl si cesty ostatně jako všichni. „Co to je ?“ Dostal ze sebe údivem Dejv a posvítil si na zem před sebou. „Schody? V jeskyni?“ Tom se mrknul a podíval se na Dejva se slovy: „No, a čemu se divíš, zažili jsme divnější věci, no tak proč ne vytesané schody v jeskyni? Třeba se tu někdo nudil,“ chtěl rozesmát Dejva, což se mu podařilo a smála se dokonce i Eve. „Tak jdete, nebo tu budete stát a tesat další schody?“ Prohodil Chack. „No, Chacku, mohl bys je dodělat, jsou nějaké nesouměrné,“ prohodil Tom a všichni se začali smát.

 

Tom chytil Eve za ruku a spolu šli za ostatními dolů po oněch záhadných schodech. Schody byly točité a vedly hluboko dolů. Došli do místnosti, uvnitř které byl kruhový oválný kámen. Na něm ležela stará kovová skříňka, která odrážela světlo loučí, kterými ji Dejv a Tom osvětlovali. „Co kdybychom se podívali, co v ní je?“ Řekla Eve a hrnula se k ní. „NE!“ Okřikl ji Tom a stáhl ji zpátky k sobě. „Můžou tam být pasti.“ „Tom má pravdu, musíme opatrně,“ řekl Chack a podíval se na Ricka, který se v těchto věcech nejlíp vyznal.

 

„No, nemyslím, že tu nějaká je… vypadá to bezpečně,“ ohodnotil situaci Rick. Tom tedy povolil starostlivé sevření a Eve se zvědavě dotkla skříňky. „Je tady nějaký zámek…“ Rick k ní přistoupil. „Opravdu… máš sponku?“ „Sponku?“ „Jo, sponku, obyčejnou, takovou tu dlouhou černou, do vlasů,“ a díval se Eve na její sepnuté vlasy. „Tak jo, tady máš,“ řekla smutně Eve a odstoupila od Ricka.

 

Rick sponku všelijak zprohýbal a pak s ní točil v zámku, dokud všichni neuslyšeli cvaknutí. To cvaknutí, na které tak netrpělivě čekali. Rick skřínku pootevřel a všichni zvědavě nakoukli dovnitř. S údivem všichni koukali na kousek srolované kůže se zlatou pečetí. „To je?…“ S úžasem a otevřenými ústy koukala Marie. „… Mapa,“ doplnil ji Tom, který ji vyndal ze skříňky. „Co to je?“ zeptal se Dejv a koukal po všech… „To je Mapa“ řekl s úžasem Tom, který na ni pořád civěl. „Né, já nemyslel Mapu… já myslel ty zvuky.“ Najednou všichni ztichli a zaposlouchali se do cvakavých zvuků. „Ricku, neříkal jsi náhodou, že tady žádná past není?“ Podíval se na něj Tom a pozvedl obočí. „Ups,“ ušklíbl se Rick. „Tak tahle past byla fakt promakaná, když sem ji nenašel.“ „Padáme!“ Zakřičel Chack. „Ovšem kudy? Ten most spadl,“ poznamenal v rychlosti Tom. Ani se nemuseli dlouho rozmýšlet a propadla se pod nimi zem.

 

Poté, co se pod celou skupinkou probořila zem, spadli přímo do jedné z podzemních řek. „Pomozte mi,“ křičel Tom, který neuměl plavat. Vtom ho Dejv chytil. „Už je to dobrý.“ „No a kam teď?“ Zeptal se Rick. „Já bych navrhla plavat po proudu,“ sebejistě řekla Marie. „Jo, to je dobrý nápad, ta řeka přece musí někde z těchhle jeskyní vytékat ven,“ řekl Chack a začali plavat řekou. Samozřejmě že řeka vytékala na úpatí hor.

 

„Sakra, sakra!“ Rozčilovala se Eve. Jsme sice venku z jeskyní, ale jsme totálně mokří a tady venku zmrzneme! Teď si každý zase uvědomil realitu kruté zimy. Dole na úpatí sice nebyla taková zima jako nahoře, ale i tak v promáčeném oblečení byli velice zranitelní. „Dobrá, všichni za mnou,“ zvolal Tom a začal utíkat sněhem směrem k nedalekým lesům. „Musíme se rychle usušit!“

 

Doběhl kus hlouběji do lesa, sundal si vybavení a začal hledat vhodné dřevo na podpal. „Ricku, Ty mi seženeš nějaké kameny, Marie, natáhni šňůru na naše mokré věci. Jo a, Ricku, začni to ohniště stavět blízko Marie a udělej ho velké,“ řekl Tom když zmizel v lese. Dejv a Chack mezitím rozbíjeli stany, uspořádávali výstroj a hledali vhodné suché náhradní oblečení. Když měl Rick postavené ohniště, přiběhl i Tom s nějakým dřevem. Okamžitě začali rozdělávat oheň. Pak se všichni svlékli z promáčeného oblečení, a rychle na sebe navlíkli nové, suché a přiskočili co nejblíže k ohni.

 

„Tak, a kdo zajde pro Dennyho, co?“ Řekl s úsměvem Dejv. „Nikdo pro něj chodit nemusí, on příjde,“ řekl Tom a ohříval si ruce. „No, když myslíš,“ koukl na něj Rick. Dejv se usmíval, protože věděl, o co jde. „Jo, podívej,“ řekl Tom a vytáhl z batohu signální pistoli. Vystřelil červenou signální nábojnici a už jen dodal: „Teď jen stačí počkat.“ „Teda, nikdy bych nečekal, že vycvičíš vlka na takovouhle věc,“ dodal Rick. „No tak zaprvé je to jen napůl vlk a za druhé od doby, co jsem ho zachránil, je mi věrnější než by mohl být jakýkoliv pes. Je to zvláštní a úžasné. Je prostě jedinečný“.

 

Všichni zase mlčeli, protože jim byla velká zima. Když se ohřáli a usušili si oblečení, vytáhl Chack mapu. „Tak my jsme tady,“ ukázal a pokračoval: „Musíme projít přes tenhle les, pak podél řeky dolů a tam už nás čeká auto.“ Náhle se ozval štěkot a Denny skutečně přiběhl. „No, Denny, pojď ke mně,“ usmíval se na něj Tom a Denny k němu okamžitě přiběhl. „To zní docela slibně,“ usmála se Marie s Eve a pokračovaly v rozhovoru s Chackem. „No, a teď, když je tady i Denny, si myslím, že můžeme vyrazit. Co Ty na to, Tome?“ Zeptal se ho Chack. „No jistě,“ odpověděl s úsměvem.

 

Dejv s Rickem začali balit stany a vybavení, Marie jim pomáhala sbalit usušené oblečení a Chack si připravoval alternativní cesty a zaznačoval je to mapky. Eve si pohrávala s Dennym a Tom hasil oheň a rozhlížel se po okolí. Něco ho zaujalo a tak vytáhl dalekohled a zaměřil se na místo mezi vrcholky skal, kudy vedla cesta dolů. „Chacku,“ zavolal ho Tom polováhavým hlasem. „Co je, Tome? Na co koukáš?“ Zeptal se Chack. „Hm… na, podívej se,“ podal mu Tom dalekohled a prstem ukázal na místo, které před chvílí tak bedlivě sledoval.

 

„To je most,“ podíval se na něho Chack. „Most, no a co je, Tome?“ „Podívej se pořádně,“ zaúkoloval ho ještě jednou Tom. „Nic tam nevidím,“ otočil se Chack. „Fajn, zapomeň na to,“ vzal si Tom zpátky dalekohled a počkal, až Chack odejde. Pak se znovu podíval, v obličeji se mu objevil starostný výraz, když pokrčil obočí a dal dalekohled zpátky za pásek. „Denny!“ zavolal ho Tom. Když přiběhl něco mu pošeptal a Denny odběhl pryč.

 

 „Všechno je sbaleno, můžeme jít,“ řekl Dejv a přehodil přes sebe svoji krosnu stejně jako ostatní. Skupinka se tedy znovu vydala na cestu. „Moment, kde je Denny?“ Ohlížela se Eve. „To je v pořádku, poslal jsem ho dopředu,“ řekl Tom. A šli zase dál. Cesta lesem byla, dalo by se říct, mnohem příjemnější, protože tam nebylo tolik sněhu, většina se zachytila v korunách jehličnatých stromů. A taky konečně bylo vidět něco víc něž to bílé moře sněhu.

 

„Wow, báječný kopec dolů,“ usmál se Rick „No, tak kdo se sklouzne?“ A vesele, jako malé dítě, se posadil na zadek a sjel dolů. „Je to úžasné!“ Smál se Rick. Všichni se začali smát a také si sedli na zadek a začali klouzat dolů. Při tom se smáli a výborně se bavili. Poté jeden z druhého oprašovali sníh. Klidně by si takové radostné blbnutí zopákli, ale všichni už chtěli domů, a tak zase vyrazili na cestu. „Je to takový zvláštní pocit, co, když si pod horou a vlastně jsi pořád nahoře na horách,“ usmál se na Toma Dejv. „To máš pravdu, člověk by řek, že už je dole a ono pořád nic,“ pronesl Tom a také se usmál.

 

„Dejve, pučíš mi svou hůl?“ Očima prosil Tom. Dejv měl totiž takovou zvláštní hůl. Šli docela dlouho, až došli k okraji, přes který vedl provazový most. Všichni už po nějakém šli a tak se neměli čeho bát, i když byl docela vysoko. Ale Tom je zarazil a s důrazem začal šeptat: „Ne! Nechoďte tam.“ Všichni ztuhli a Chack se na něj podíval.  „Proč ne, Tome? Co máš pořád s tím mostem?“ „Chacku, sorry, ale Ty jsi asi fakt slepý, tohle mi docela připomnělo scénu ze Statečného srdce, kdy byl Wallace pozván šlechtou na jednání a kamarádi mu radili – /Nechoď tam, vždyť je to past! A Ty to víš! Oni se ani neshodnou na tom, jakou barvu má hovno!/ - no a zpět teda k nám. Chacku, tohle je jasná past!“.

 

Poté, co se všichni zasmáli, se Chack rozhlédl, ale stále nemohl přijít na to, co by mohlo být s mostem. „Tak já Ti to prozradím, Chaku, podívej,“ sundal si krosnu a s holí se otočil zády k mostu. „Tak vylezte, hoši!… Abys to pochopil, Chacku, máme tady loupeživou bandu. Mají dokonalou taktiku, počkají, až někdo přejde do poloviny mostu a pak na něj z obou konců zaútočí a oberou je,“ řekl Tom a Chack zůstal vyvalený v údivu stát. Z křoví skutečně vyběhli dva neřádové, které Tom rázně holí srazil. „Pozor, Tome, mají zbraň!“ Křikla Eve.

 

Z protější strany se mostem hrnuli dva další ozbrojeni pistolemi. Tom se otočil, škubl holí a vyndal z ní luk. Z Dejvovy krosny vytáhl šíp a dřepl si. Mezitím jeden z lupičů začal střílet a málem zasáhl Eve. Tom tedy neváhal a napnul tětivu. Když vystřelil, šíp prosvištěl a zabodl se neřádovi do nohy, ten s bolestí spadl a zbraň spadla z mostu do rozbouřené řeky. Jeho komplic dostal očividně strach a utekl.

 

„Tome, to bylo excelentní. Dobrá střela, kde ses to naučil?“ Zeptal se ho Dejv, který ho s lukem nikdy neučil. „Náhoda,“ řekl Tom vstávaje ze země. Vrazil do ruky Dejvovi jeho luk. „Tak, jdem se na něho podívat, co říkáte,“ řekl Tom a zavolal na Marii „Dones lékárničku.“ Tom přišel k neznámému útočníkovi, který měl šíp v noze a čekal, až přiběhla Marie s lékárničkou. „Není skrz,“ řekla hned, co přišla. „Tohle bude trochu bolet,“ podívala se na něj, chytla šíp a zatlačilo ho, aby hrot vyšel ven. „Aáááá,“ řval útočník, kterého musel Tom držet. Marie šíp zlomila a vytáhla. Ránu mu vydezinfikovala, jak se jen při dané situace dalo, a nohu mu obvázala.

 

Když se uklidnil, začal se ho Dejv ptát „Kdo jsi a co si tady dělal s tou pistolí??“ „Nic Vám neřeknu!“ „Kolik Vás je? A kde máte základní tábor?“ Ptal se znovu Dejv. „Nic Vám neřeknu!“ „S ním nebude řeč,“ podíval se na Dejva Tom. „Fajn, tak to uděláme jinak,“ sehnul se Dejv pro lano. „Tví kamarádi se sem určitě brzo vrátí, co? Tak jim Tě tady necháme,“ a přivázal ho k mostu. Pak už jen zakřičel: „Deme! Můžou se vrátit, musíme zmizet“.

 

A tak zrychlili a pospíchali směrem k řece. „Co myslíš, mohli to být jen zlodějíčci nebo po něčem jdou?“ Zadýchaně se zeptala Marie Eve. „Myslíš, že jdou po naší mapě?“ „No, je to docela možný, na takovém osamělém místě jako je tohle by si zlodějíčci moc nenahrabali,“ znovu pronesla svou myšlenku Marie. „Jdeme, jdeme dívky,“ zavolal na ně Chack, aby přidaly. „Hele, vidím řeku,“ rozběhl se k ní Rick.

 

„Fajn, to už sme blízko. Hodně blízko, už jen jeden a půl míle,“ díval se Chack do mapy. „Ckkk,“ uslyšeli cvaknutí kohoutku a zastavili se a nehnutě stáli. „Otočte se!“ „A hele, to je ten, co utek,“ dívala se na něj Marie. „Ani se nehněte a dejte mi tu mapu!“ „Fajn,“ řekl Tom a otočil se zády aby vyndal mapu z krosny. Vytáhl ale zlatou píšťalku, kterou měl pověšenou na krku, a zapískal. Byla to psí píšťala, takže nemohl nic slyšet.

 

Tom vytáhl mapu a otočil se. „Tak si pro ni pojď.“ „Žádné triky nebo Tě odprásknu!“ Mířil na Toma a rozešel se směrem k němu. Náhle po něm však skočil Denny a povalil ho na zem. Dejv mu rychle vzal bouchačku, pro jistotu ho ještě omráčil a všichni začali utíkat. „Kolik že to je? 3 kilásky?“  Zadýchaně skuhral Tom. „Jo, jsme tam za chvíli, to už vydržíš,“ řekl Dejv a chytil ho za ruku, aby mu pomohl.

 

Po chvíli doběhli k autu. Chack rychle odemkl a nastartoval. „Nasedáme!“ Křikl a všichni okamžitě naskočili dovnitř. „A padáme… Ádios, amígos,“ usmál se Tom a Chack šlápl na plyn. Už bylo jen vidět, jak se za autem vytváří prachová stopa, jak rychle uháněli pryč.

 

---