Znáte ty dny

     Znáte určitě ty dny, kdy jste úplně na dně, pohádáte se s nejlepší kámoškou a půl hodiny strávíte trucováním na školních záchodcích v domnění, že tu bude klid. Ale on není, je tam smrad, zima a zničehonic začnou zkoušet sirény, takže se v tom malým pitomým prostoru nedá ani trucovat, protože akustika té místnosti vám pomalu ale jistě vymývá mozek.? Asi znáte, co? Tyhle dny nesnáším, protože pak si uvědomuju, že jsem někde možná udělala chybu, ale přeci jen, k hádce jsou třeba dva. A vy, ačkoliv máte sebelepší argumenty a možná občas i pravdu, zjišťujete, že chyba byla na vaší straně, protože jste se neměli nechat vytočit nakolik, aby konverzace v argumentech vyvrcholila v hádku a následovný výbuch nervů. Ano, znám takové dny. Jeden z nich byl nejhorším v mém životě a to ten, kdy jsem se poprvé, opravdu pohádala s jednou ze svých nejlepších přátel, bez kterých bych nebyla tam, kde dnes jsem. Promiň Kači.

     Takové dny jsou, mezi nimi je spousta takových, kdy je vám všechno jedno nebo takových, kdy sotva vnímáte bolest, rozladění či něco podobného. Prostě je jen žijete, neuvědomujíc si, co se s vámi děje.

    Naštěsí jsou tu i dny, jako pro mě ten dnešní, kdy se cítíte nejšťastnější na světě. Ráno vás doprovodí kluk, který vám imponuje a i když mluvíte o ničem, zvedne vám to náladu. Potom klidně kráčíte ulicí a pak najednou zahlédnete nehodu a pomůžete staré babičce, kterou ostatní přehlíželi. A vám to vnukne myšlenku, že snad nejste tak špatní, že ve vás je něco dobrého, na co jste sami hrdí. Přemýšlím o těch dnesch, o svém životě a dneska, když jsem té staré paní pomáhala, uvědomila jsem si, že víc než jí jsem pomohla sobě ... dlouho jsem se nesnášela a považovala se za slabocha ... ale dneska jsem na sebe poprvé za svůj život mohla být hrdá. I kdybych za celý svůj život pomohla jen téhle jediné paní, i kdybych jen jednomu člověku připadala krásná taková jaká jsem, i kdybych jen jednomu člověku pomohla dostat se ze dna, věděla bych, že Bůh měl důvod, abych byla tady, nic víc není podstatné.

     I když někdo je nevěřící, jak o sobě tvrdí, lže! Každý z nás v něco nebo někoho věří. Křesťané v Boha, jiní lidé v bohy ... někdo zase sám v sebe, jiný v to, že zítra vyjde slunce ... ale ať už je to cokoliv, drží nás to při životě. Já věřím, že tam nahoře je někdo, kdo nás má rád, kdo se o nás stará a přestože nám někdy jeho činy přijdou nespravedlivé, lépe bychom to sami nesvedli a ... kdo ví, třeba nám celý život změní jeden jediný den ... jedno zastavení ... jedna správná volba.

     Doufám, že každý člověk zažije alespoň jeden takový den, jako jsem zažila právě dnes já ... a doufám, že si jej budete taky tak moc vážit. V životě nejde o peníze, o materiální statky nebo o cokoliv jiného, jde o pocity a o naše rozhodnutí, která doufejme budou v té větší míře správná.