Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePro každého jeho okenní parapet..
15. 05. 2004
4
0
3186
Autor
tehotnej_hroch
bláznivost jedné letní lehce depresivní noci..
treba na zazrak fialove barvy, ale spis malinko do oranzova a blikajici cervene od vybite baterky
rozhodla jsem se znovu si psat denik, radsi to nez koukat do silenych casopisu pro pubertaky a pak nekde zemrit s usmevem na rtech a vsevedoucim vyrazem ze tady po me zustalo neco dobreho, ze jsem pomohla, potesila a dala zivotu smysl
jak skapla na papir-tak chutna samota a clovek se musi naucit prijmout ji a cerpat z ni a jen obcas se nechat ubijet pohledem na hvezdy zaslzenyma ocima
tiche kroky a zarici jantar, osklive zaclony a prazdno na zdech a v dusi
zacala jsem si zase psat denik, kolem okna projelo auto a signal se vratil
a ani velika touha nepremuze cizi srdce
deniky uz jsou asi jen pro male holcicky a pro princezny, ale okeni parapet je tu pro kazdeho a nekdy je to to jedine co clovek ma
tu tam je nase velika lidska sila, posklada se pod tihou situace jako muz zahnany zamilovanou zenou do kouta, ale snad ji dojde ze vzdy je naka cesta zpatky a nebo spis dopredu
a slova plynou, stejne jako cas, a spanek neprichazi, slzy zastoupily jeho misto a drzi se statecne, snad ze same lasky k cloveku-asi prekonavaji sami sebe stejne jako my prekovame sve stiny, male modre svitici body a nepisici tuzky
nastal cas
a tichou studenou tmavou a prazdnou ulici porusi skrtnuti zapalky
nastal cas skoncovani s minulosti, smireni s pritomnosti a prijeti budoucnosti at nam da cokoli
svuj pribeh prece piseme sami, stejne jako ja prave ted, a zalezi jen na nas jestli zahne doprava nebo doleva, jakkoli se to zda nemozne
prichazi cas sletu carodejnic
najdeme si kazdy svoji rimsu a filozofujme o hloupostech at zaplasime kohouta svitani
a ten temny, hluboky zvuk-to jsou zaby
zaby v nasi dusi
vyplasit se slusi
svitani
a nebo noc
zpoved je volanim o pomoc
pomoz si sam, clovece
na kridlech noci
cas k svitani utece
a zacne novy den...
tehotnej_hroch
11. 08. 2004tehotnej_hroch
02. 07. 2004
krásné pábení... okenní parapety lemující cesty mého života jsou povětšinou obsypány důchodci, kteří stejně jen čekají na smrt, ostatně jako my všichni, jen oni ji už mají takřka na dosah, na vojně se říká za pár, což ovšem nic nemění na tom, že koukat z okenního parapetu, kouřit si a snít je prostě bezva věc a člověka leccos napadne i něco, o čem by si ostatní ani nemohli nechat zdá, nebo ne? :-))
tehotnej_hroch
20. 06. 2004tehotnej_hroch
18. 05. 2004
Ty okenni parapety-vim o cem mluvis, je v tom takova pohoda, mozna i trocha romantiky.Pred par lety sem bydlel v prizemnim byte ve starym cinzaku na Vysocanech, clovek sedel na parapete a nohama stal na chodniku ulice-semtam se taky spolubydlici vraceli v noci z pareb oknem a ja se vzdycky tak lek a pak sme se tomu tlemili az do rana...
Někdo snad řekne, že některé obraty jsou klišé. Možná ano možná ne. Posílám tip za tu náladu, která v tom je. Je to krásně napsané. Opravdu moc se mi to líbí.