Lidé v MHD:-)

   Znáte to? Přelidňující se metro, zadýchaná tramvaj či rozpadlý autobus? Určitě ano.  Z pohledů ostatních lidí dokážete vyčíst snad vše. Ale co lidé vyčtou z vás?

   Pamatuji si jednu svou cestu ze školy. Nastoupila jsem na Černém mostě. V metru byly zatím jen tři lidé. Dva dělníci a jedna postarší paní s milým úsměvem. Četla jsem si nějaký časopis, za tu dobu přistoupilo několik podivných lidí, z nichž někteří se nestydatě ohli nad mou hlavou a přečítali „můj časopis“. Nepřišlo jim to hloupé či drzé. Četli dál, občas se pohli jakoby snad chtěli otočit stránku.

   V metru začlo být stále víc lidí. Zaměřila jsem se na ty výraznější, netuctové typy. Např. vedle mě seděla tak čtyřicetiletá „dámička“ převoněná sladkým, levným parfémem, navlečená v růžovém oblečení snad i s růžovými doplňky. Vlasy odbarvené na nejsvětlejší blond. „Dámička“ nic nevnímala. Seděla si uvolněně v sedačce a asi 9 zastávek sledovala reklamu na sekačku na stěně metra. Poté se ladně zvedla a se závanem svého parfému opustila metro. Další člověk kterej mě zaujal byla tak třináctiletá slečna. Stála vprostřed vagónu, nedržela se, kývala se sem a tam a uplé džíny zdůrazňovaly siluetu její vyhublé,dětské postavy. Pohled vybízející k seznámení…ale něco na ní bylo tak divné! Její pohled se k jejímu věku nehodil. Její oči jako by nabízely něco pro ní ještě nezákoného. Zastavila se očima na mě a nesměle uhla.  Kousek za ní seděl chlap, takovej ten typickej divák porna onanující večer co večer u lolitek.Měl brýle, noviny a nohy hodně od sebe. Snad aby něco vyniklo? Nevím. Svým pohledem upozorňoval spíš na to, jak je  asi chytrý. Nastoupili nový lidé. Už ve dveřích jsem slyšela odporně umělý smích. Na sedačku usedly dvě ženy středního věku s postarším, bohatým mužem. Muž něco povídal a ony se tak smály. Pily Poděbradku a u toho se tolik nasmály! Není to nic špatného…ale jejich smích byl tak uměle pubertální. Smutné.

   Všimla jsem si nepříjemného pohledu dvou důchodců. Chtěla jsem vypadat mile a ochotně tak jsem se zvedla. Důchodci nic. Že tada postojí. Jak zajímavé…jindy málem umírají a teď plni života. Zvláštní je, že když jste vy opravdu unaveni, oni potřebují mermomocí sedět že?

   Na zastávce Vysočanská nastoupili čtyři kluci ve skejtovym oblečení(nechci psát skejtři protože nevim,jestli na skejtu jezdí že?) s dvěma slečnama, které byly o hodně mladší. Lísaly se k sobě jak jen to šlo. Holky se naivně smály,kluci si jen mnuli ruce nad novým úlovkem, který dnes večer jistě vyzkouší. A zítra je tu možná potkám s úlovkem novým.

   Kousek opodál seděl chlap, lehce prošedivělej hledící do země,občas mrknul po nějaký babě. Typ člověka, co žije sám a hledá ženu. Ne kamaráda…ale ženu. Jednu už ztratil tak hledá někoho, koho by zase mohl ztratit.

   Sedí tu spoustu podivných lidí. Od uchylů s brejlema po mladé sexy školačky. Podle čeho lidi soudíme? Jaktože dokážem vypovědět tolik jen z toho, jak vypadají a jak se tváří? Ale něčím jsou si všichni podobní…něco hledají, něco nachází. Mladí se snaží být starší a naopak. Proč nejsou takový jací jsou? Proč taková nejsem já? Co si tak někdo myslí o nás…když mu čteme noviny přes rameno:-)