vzpomínka

V poslední době se to jenom hemží těmi novátory, co se snaží vymyslet zase nějakou novou finesu. Ale já to beru  jako módní výstřelek. Držím se svého osvědčeného stylu. I když je trošku pomalý,  je bezpečný. Ne, jako při tom  startu vzhůru za zdviženou  pěstí. To se těžko odhaduje rychlost a vzdálenost a tak, když včas nezabrzdíte, zamotáte se do elektrických drátů nebo se rozplácnete někde na zdi. Jako ten trouba soused Michael. Už jsem do něj hučel stokrát - nejsi už nejmladší a vidíš jak krtek, nezkoušej ty novoty, ale né, on musí být in.

To já pěkně, jako když lidi plavou prsa...Ale kdepak, žádné horečné  máchání rukama. Vznáším se pěkně jemňoučce, s rozvahou, chce to cit, najít ty správné vzdušné proudy. Už na to ani nemusím myslet. Prostě pohoda, free....jen tak si letět.

Neříkám, že mít křídla nemělo taky svoje výhody, ale víte, jak to bylo. Aby se jeden pořád skrýval a když se někde objevil, hned z toho lidi dělali bůhvíjaký zázrak. Co teprve, kdyby objevili, že lítat se dá i bez křídel!

Jo, jo, to byl objev i mezi náma! Jedno šmik... a ta úleva moct spát na zádech! A taky žádné pelichání a čmelíci. Jo, jo, má to prostě svoje výhody. I když…pár set let zpátky…. stačilo pěkně zavířit křídly..a byla moje….jak se jmenovala?…ta nejhezčí? ….  Marie…jo, jo