Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVálka s loky
Autor
slonovina2
Válka s loky
Zasekl se.
Seděl u psacího stolu.
Na rohu kalamář.
Snář a tiskoviny stohu.
Oh!
Záclona třepotáním odvě-trává opar lihovin.
Noc byla dlouhá.
Moc dlouhá.
Projít kolem pozůstalosti svádělo ke vzpomínkám.
Co všechno si člověk pamatuje?
Botičky s kaničkou.
Flíček.
Vlčí mlha.
Trenýrky.
Opocené čelo z dovádění, hledání.
Pstruh.@ s cibulí.
Dopisy lásky.
Polokruh.
Jak já jí jen miloval.
Miloval jsem sebe.
Dávat bylo jedno-duší.
Odstěhovala se do hor na severu.
Duje tam vítr, mrznou nohy, ale ona je šťastná.
Jsem rád, protože s přemnohými hříchy se dá ještě počítat.
Jde o prsty.
Sek.
Sakra.
Phéé.
Konec je uzlíček z alobalu.
Dojde ether, prostota se vytvaruje, závěr her, uzávěr věr a vypuštěná vana špíny.
Plomba odhnila si od podstaty zubu.
Jsem stár a sám.
Nezažívám.
Nudu, to ne.
…………………………………………………………………………………………
Venku zuří válka v povětří.
Skleróza v ně skel a odrazů.
Sbírka obrazů a kontumace cukru v láhvi sektu.
Sder se. Seber.
………………………………………………………………………………….
Je blízko.
Snad kouká ti přes rameno na tvé předposlední slovo v slzách.
Podškrábnuté nutné číslo.
Či..
Čí jsi Otče, snad i náš?
…………………………………………………………………………………….
Kulometná salva v ozvěnách zápolí s červánky.
Je 8. května.
V rozpuku je generace, která se nechce jenom dívat.
Škoda Škodovky.
Lidé přijdou o práci a Miladě zemřela v troskách máma.
Někdy nechápu lidskou přirozenost.
Jsem potom neurvalý, v záchvatech se opíjím, zpíjím do němoty, polohlasu světlíku.
Je tam klid, jen holubích křídel šum a pohlazení, vlhko v probuzení.
Žijme! ……..jen.
Ta..ta..ta…ta…
Já sám jsem ovšem oříšek, louskáček po proudu plující též.
Taky.
Nedutám, kladívkem přicmrndávám na hlavičku hřeb.
Kolikrát jsem jenom mohl více.
Nemusela být válka.
Lkát se.
….Tank!
…………………………………………………………………………..
V Asii se bičují, sebetrýzní za hříchy minulosti.
Je snad krev odpovědí.
Vědí?
Ten čas v průvodu utonulý, je promarněný.
Ne, tedy ne.
Dnes není čas umírání.
Pomáhat!
Stavět!
Stavět se pomalu na nohy a neskloniti více tvář.
Bože, dej nám sílu.
Střelba utichla.
……………………………………………………………………………………….
Nad hroby nehluchých si tančí směle svatozář
i smír.
(Věnováno lidem, kteří se tísní v domovech důchodců, na okraji společnosti, bez možnosti zlepšení. Věnováno ročníku 1923)