zážitky z praxe II.

Dnes se stala naprosto příšerná věc. Petra Vondálová, andílek, kterého jsem popisovala v minulé příhodě, se mnou přerušila veškeré styky. Přesně tak mi to alespoň bylo jejími andělskými rtíky řečeno. Totiž, abych se vrátila k začátku. Vedle naší třídy, která po ukončení výuky slouží jako hlavní místnost družinová, je ještě jedna, které říkáme herna. No a dnes si děti v herně ( protože jsme měli den hraček) vyměňovaly zkušenosti o tom který sunar, které panence lépe sedne, ktérý benzín se do kterého autíčka hodí nejvíc, aby neporušil motor a jiné vskutku užitečné informace. Laicky řečeno hrály si. A já udělala největší chybu svého života. Pustila jsem do herny kluky! Možná, že i vy sdílíte názor, že herna byla vytvořena pro všechny děti. Jak mě ale informovala Peťka: Jistě, samozřejmě, že herna je pro všechny děti, ale rozhodně ne pro kluky! A to já jsem prostě nechtěla a nedokázala pochopit (asi jsem příšerně zabedněná pančelka) a Peťce jsem řekla, že jestli si chce v herně hrát, tak to s klukama projednou musí vydržet. Ona jen pohodila blonďatou hlavinkou a rázně vykročila tam odkud předtím přišla: do HERNY. Já jsem si bláhově myslela, že tím celá věc končí. Chyba. Během půl hodiny jsem zastavovala, Adamovi (který si hrál v herně), krev tekoucí z nosu - vždy se mu spouští v důsledku nějaké neurózy, Jirkovi(který si taky hrál v herně) jsem fačovala naražený palec a Patrikovi (který si překvapivě také hrál v herně) jsem foukala hlavičku, aby ho nebolely vytrhané vlásky. To byl ten den poslední úraz. Žádný chlapeček pak už do herny nevkročil a Peťka už zase rozdává své andělské úsměvy na všechny strany...Brzy snad vezme na milost i mě...