Přepižlaná

    Možná znáte ten starý vtip jak kráčí pěkná kost kolem kina a jeden z postávajících mladíků řekne do placu:"Pánové, tak tu bych přeříz!" Dívka se otočí, sjede ho pohledem od hlavy až k patě a procedí mezi zuby: "Leda tak přepižlal, chlapečku."

Ano, ale není to jen vtip, ale realita.

    Jako nevinná panna jsem si myslela, že až o TO přijdu, bude svět úplně jiný. Budu ženou. ŽENOU! Obloha bude mít jinou barvu, stromy naráz rozkvetou, brána do moudrého světa dospělých se doširoka otevře a já přestanu být konečně dítětem.   Ten velký třesk se ale nekonal. Ale nebudu předbíhat.

    Na rande do bytu Jeho rodičů, když měli právě noční, jsme chodili přes hřbitov. To dodávalo našim schůzkám ještě větší punc tajuplnosti.

    O poctivost se mne snažil připravit v dětském pokojíku vedle velkého svítícího akvária. Byla jsem zamilovaná a prožívala to jako obřad. Nechala jsem se přemlouvat tři měsíce, bylo mi 17, Pavlovi o dva roky víc a byl to můj spolužák a KLUK. Byla jsem hrdá na to, že si mne všimnul největší frajer ze třídy, že se vodíme za ruce a že nám ostatní závidí. Teoreticky jsem poučená byla, prakticky jsem netušila, že první milování dá Pavlovi zabrat víc než šoférovi paní hraběnky z filmu "Bože, jak hluboko jsem klesla". Tvrdil, že milostné zkušenosti už má a doufala, že budu tedy proměněna v ženu zkušeným dobyvatelem.

    Mé milostné roztoužení se s postupujícími ručičkami na hodinách měnilo více v pozorování rybiček v akváriu. Opatrně a nešikovně se znovu a znovu pokoušel o totéž. Romantika ve mně sice vítězila, ale když se nám podařilo zlomit nohu u postele a Pavel se po několikátém marném pokusu svalil vedle mne a bezradně vydechl, zmocnila se mě panika. Erekce byla v pořádku, ale já se cítila jek nedobytná pokladna.

    "On to snad vzdá!!!" zaburácelo mi v hlavě.

    To jsem nemohla připustit. Připravila jsem se na to, že TO dnes budu mít za sebou. Zapomněla jsem na ostýchavost panny a obrátila jsem se s úmyslem se na něj posadit.

    "A nebude tě to bolet?"

    Takhle opatrně se mě zeptal. Vím, že to myslel dobře, ale nechat dílo nedokončené není můj styl. Krom toho si asi nevšiml, že mě to pižlání bolelo stokrát víc.

    "Ne," špitla jsem a myslela naopak na ukončení celého tohohle trápení.

    Co nejvýše jsem se nadzvedla a prudce dosedla.

    Povedlo se.

    Když pral v koupelně prostěradlo, na tváři se mu rozléval spokojený úsměv.

    Byl KING.

    O několik let později se mi doneslo, že se hned druhý den svým chlapáctvím pochlubil v šatně na tělocvik všem klukům. Ještě,že to prostěradlo nevyvěsil na školní stožár.

     V tu chvíli jsem netušila, že tento zážitek determinuje celý můj další život. Heslo:"Co si neuděláš sama, nemáš," dostalo jasné kontury právě tímto okamžikem.

    S Pavlem jsem chodila ještě asi půl roku, než mi dal kopačky.

Použil klasickou mužskou větu: "Víš, já žiju přítomností..." a já jen dořekla:" Chápu, jsem pro tebe už minulost." Samozřejmě jsem to oplakala, netušíce, že mi pozdější zkušenosti ukáží, jak jsou všechny naše zážitky cenným školením.

    Přišli další muži mého života a s nimi další zážitky, ale jedno vím jistě. I v nejintimnějších chvílích vědět, co chci a proč to dělám. A ty nejkrásnější prožitky mohu mít jen s člověkem, s kterým se vzájemně otevřeme, beze strachu, bez předsudků. Abych si už nikdy nemusela položit otázku:

"On to snad vzdá ?!"