Tříčtvrteční

Narodil se andělem na Zemi. Tříčtvrtečním. Kouřil, pil, tak trochu depresivní typ. Neměl žádnou práci, jen tu byl. Snažil se pomáhat, ale o to dneska skoro nikdo nestojí.

      Měl pár přátel, kupodivu spolehlivých. Sám se sebou byl občas spokojený (samozřejmě v rámci možností- anděl, který není na svém místě, se snadno stane schizofrenikem).

Bylo mu dvacet, rekapituloval. Dětství v pohodě, zbytek ušel. Až na ten rozvod rodičů, to byl mazec. Období znechucení lidmi už měl za sebou, nekonečné důvěry v okolí taky. Pár příhod ho naučilo být cynickým, když se bránil. Nebyl moc povedený- záda v háji, srdce špatný, hlava myslela až moc. Ale co, zatím se držel (i přes „věštby“ přátel, že tu nemůže přežít).

Štěstí znal chvilkově, ale silně si ho uvědomoval, v depresích se vyžíval, rád ze sebe dělal nemohoucího. Byl důvěřivý, naivní, ale Tříčtvrteční.

      Před dvěma lety našel svou náhradní rodinu- asi 10 přátel. Zajímavá společnost.. všechny pocity ve všech, žádná rozlišnost, akorát jiná ventilace. Bavilo ho o nich přemýšlet, pozorovat je. Sobec, Hysterka, lehce Namyšlená slečna, Čarodějka (spíš bylinkářka), Jeho druhé já (ten zbytek do celku), Spřízněná duše, Nepoužitelná a Poloviční (pracoval v Bohnicích). Měl je rád, odpouštěli si snad všechno.. Nikdy jim neřekl, že je Tříčtvrteční.. Jo, styděl se. Že mu to moc myslí, že mu hlava spojuje spoustu věcí, že vidí, ví.. Kapku mindrák- většina okolí ho měla za pomatence, blázna.

Výborná škola pro budoucí život..

      Nikdy nehulil, bál se, že by odletěl a už se nevrátil. Proto se vymlouval na podnícení zárodku psychické choroby. Jediné, co ho lákalo, byla šalvěj. Samozřejmě věštecká. Nebo taky ne, sám nevěděl.

Štěstí znal chvilkově, nechuť měl často, snažil se být vyrovnaný.

Co se týče vztahů- Tříčtvrteční nestíhal, byl hlupák. Věřil každé, doufal v lásku, snílek. Párkrát upadl, pak už se ani nedivil, jen pomalu přestával věřit. Nikdy by ho nenapadlo, že i anděla budou chtít jen do postele. Tak to jen řešil, plkal, dělal ze sebe nepoužitelného a tím to haslo. Že si prej má počkat. Hm, čekání.. Blbost.

      Minulé lét strávil s rodinou (tou druhou)- intenzivně, poznal je tak, jak nečekal, ale naštěstí se nezklamal. Jeho druhé já ho doplňovalo, Sobec usazoval, Čarodějka čarovala, Namyšlená ho štvala, Spřízněná duše okouzlila. Občas sice stále chodil s vyvrácenou hlavou k „nebi“, ale už stál nohama na zemi.

Zapomínal, že je anděl, našel sobě podobné. Akorát podvědomí ho zrazovalo (výběr filmů, oblíbená hudba atd.. pan Freud by mu to určitě s velikou péčí vysvětlil).

Znal pár Polovičních, dokonce jednoho Celýho, ale ten už zapomněl..

Poloviční byli v klidu, nějak je to nebralo, byli prostě hodní. A Celý byl na lithiu,

 manio-deprese. Nechtěli ho pustit domů, nevěřili mu. Z toho bylo Tříčtvrtečnímu ouzko. Z přístupu k andělům, lidé v ně věřili, ale když už někde byli, tak zavření v blázinci. Proto byl rád, že Poloviční pracuje v Bohnicích (aspoň ty utlumené anděly poslal domů, i ty oběšené, duše bez křídel..).

       Každý (i ten necelý) anděl dostane příležitost vrátit se domů. Jasně, 90% toho využije, co by tady dělali. Proto zbydou jen ti neurotičtí, naivní, schizofrenní, co mají rádi lidi. Tříčtvrteční patřil mezi ně.

Když mu v 15 začaly rašit křídla, odmítl. Stačilo se domluvit s Nadřízeným, že jako NE.. Že domů nechce, že zůstane tady. Má lidi rád, stojí za to jim pomáhat a tím to hasne. Prosté NE a jak změní život.

Rozcestí- 2 cesty, možnost. Tak si vybral, zatím nelitoval. Měl co jíst, nebyla mu zima, cíga za 31,50 , měli ho rádi. Akorát ty zdravotní problémy, no. Koneckonců, byl Tříčtvrtečním, tak trochu nedodělaným.

      Minulou neděli poznal strach. Zrovna byl pryč, když Spřízněná uvadla. Málem to bylo náhlé úmrtí. Byl daleko, když se to dozvěděl. Strach, bezmoc, hysterie.. Malej mazec. Ale v pohodě, nešlo o něj. Hnusnej pocit.. Nemohl nic, jen čekat, nebyl u ní. Vyčítal si to, zbytečně, ale člověk (i anděl) zkouší cokoli..

Spřízněná je v pořádku, včera za ní byl. Na interně, pokoj č.7 .

Ty oči.. Modrý, velký, je v nich všechno. Nejhorší je, když v nich vidí sám sebe. Nářez. Neumí pospat, co cítil, když za ní byl. Štěstí, naději, vděk.. Snad to ani není možný.. Spřízněná.. Je jediná, koho napadlo, že není odsud..

      Dostal nabídku shora. Včera. Že mu můžou výjimečně narůst druhý křídla. Odmítl. Jak jinak. Vždyť je schizofrenní. Navíc anděl.

Mimochodem, cíga zdražili…