Bigamie po česku

“Bigamie po česku”

    Otevřela jsem časopis Elixír, na jehož obálce mne zaujala upoutávka na článek “Mnohoženství po česku”. Dychtivě jsem se do něj ještě v autobuse začetla. Proč mne téma tak zaujalo?

    “Nechci být dál pokrytec,” řekl mi Karel jednou po příjemné večeři. Tázavě jsem se na něj podívala. Nemohlo mi uniknout, že se poslední dobou choval jaksi nepřirozeně a dnes večer ve vzduchu něco viselo.

    “Víš, existuje jedna záležitost, která mne dusí. Trápím se, protože ti nechci lhát, ale zároveň tě nechci ztratit.” Zhluboka se nadechl a pokračoval:”Miluji kromě tebe ještě jinou ženu.”

    Musím přiznat, že samotný fakt, že se Karel intimně stýká ještě s jinými ženami mne příliš nepřekvapil. Překvapilo mne, že si mi to dovolil říct. Copak neví, že tohle téma je v manželství TABU? Že Dr. Plzák radí “ zatloukat, zatloukat, zatloukat!” Polila mne vlna horkosti. “Tohle musí být vážné,” pomyslela jsem si, ale tvářila jsem se klidně a čekala, jak bude pokračovat.

    Můj vyčkávací postoj ho překvapil, začal hekticky artikulovat. Vysvětloval, že se jmenuje Lucie, pracuje u nich ve firmě, rozvádí se, má dvě malé děti. Jejich vztah trvá přes půl roku a on už přede mnou nechce hrát falešnou hru.

    “Myslel jsem, že ti Lucii o víkendu na chalupě představím. Pozval jsem jí i děti.”

    Lhala bych, kdybych tvrdila, že mi tato situace nevyrazila dech. Vyrazila a zároveň mě začínalo mrazit.

    “Jak si vůbec představuješ?” vyhrkla jsem. Snesla jsem na jeho hlavu snůšku hysterických výtek, mouder i racionálních argumentů... Nevím, jestli mne poslouchal, ale když jsem skončila řekl jen: “Máš pravdu, ale já si nemůžu pomoct.” A tím celou situaci vyřešil. Pak mi oznámil, že nejlepší bude, když si to nechám v klidu v hlavě uležet a odjel na chalupu. Večer mi poslal esemesku: Cumacku, preji ti krasnou dobrou noc a nezne te hladim. Kaja.

    Zdálo se, že mi celá situace jaksi nedochází. Seznámila jsem se s Lucií, která se tvářila, že podobné soužití jí přijde vcelku normální, což začalo skřípat, světe div se, nejdřív v kuchyni.

    Rozebírala jsem vzniklou situaci v dámském kroužku. Vyslechla jsem si komentáře od typu: “To bych teda nestrpěla...”(ale co by dotyčná strpěla a jak by to řešila už mi neřekla), až po vcelku logický názor, že ať mi kdo chce poradí co chce, je to můj život a jak si ho vyřeším, takový ho budu mít.

Trápila jsem se, dumala nad stavem věci a nespravedlností světa. Nakonec jsem dospěla k resumé: Manžela stále miluji, stále mne přitahuje, živí mne, protože nepracuji, stará se i o už dospělé děti, z chalupy, kde tráví noc s milenkou mi posílá dojemné zprávy...

    V podstatě jsem přistoupila na jeho pojetí světa. Vzala jsem Lucií i s jejími nevychovanými spratky na vědomí. Společně jsme trávili víkendy na chalupě, vařili, chodili na houby a na zábavu, večer Karel vždy oznámil, kde hodlá strávit noc. Nešlo mi to lehce. Přes mou snahu se vyskytovaly rozmíšky, scénu jsem ztropila buď já, nebo Lucie. Rozhodně jsem mu to neulehčovala. Když oznámil, že se pojede na dovolenou do Alp, zeptala jsem se, jak to myslí.

    “No, napřed bych jel na týden s tebou a pak na týden s Lucií.”

    To jsem nepřipustila. Na dovolenu jsme odjeli společně všichni tři. Spala jsem s Lucií na manželských postelích a Karel na přistýlce.

    “Přece jí ho nenechám jen tak !!!”

    Seděla jsem s kamarádkou Alenou v kavárně a líčila jí své peripetie.

    “Stejně zírám, jak to můžeš takhle zvládat. Dělit se o něj!

    “Znáš tu židovskou anekdotu o tom jak se ptá Kohn Roubíčka, jestli mu nevadí. že jeho Sára má čtyři milence?”

    “Ne.”

    “No tak Kohn se ptá Roubíčka: “Heleďte Roubíček, tak jsem slyšel, že ta vaše Sára má čtyři milence!” Roubíček jen pokrčí lhostejně rameny. “Vám to nevadí, vždyť je to vaše manželka???” A Roubíček na to odpoví: “Já si říkám, že lepší je být podílníkem na dobré firmě, než stoprocentním vlastníkem špatné."

    Tak jsem před Alenou své stanovisko obhajovala.

    Protože se model návštěv a společných víkendů neujal, ani myšlenka Karla na to, že bychom snad mohly být kamarádkami, navrhla jsem plán krátkého a dlouhého týdne. Lichý týden tři dny s ní a čtyři se mnou, sudý obráceně.

    Karel napřed protestoval. “Přehazujete si mě jak horkej brambor !” sděloval mi vyčítavě.

    Svůj nápad jsem ale uhájila s tím, že kdybych se měla dále s Lucií vídat, poteče krev. A vlastně, s inovací našeho manželství přišel přece on! Vycítila jsem , že Lucie zaujala vyčkávací postoj jestli ONA nebo JÁ.

    V Elixíru psali, že někteří atraktivní a úspěšní muži pěstují bigamii poměrně zdařile a jsou schopni se postarat o víc partnerek i s dětmi, přičemž je tyto ženy neopouštějí. Dále jeden vysokoškolsky vzdělaný odborník na mezilidské vztahy uváděl, že v běžných českých poměrech, stav, který prožívám snese manželka obvykle dva roky. Pak...? Nejspíš zahořkle odchází.      Mám tedy ještě rok.

    Abych nezahořkla.

    Abych zvítězila?