Shledání...

Našla mě.
Objevila se vedle mne,
záhy a najednou.

Ne, nevolal jsem ji...
Prostě tu najednou byla.

Prostě se tu objevila jako zjevení,
jako opar po ránu,
jako víla bez srdce,
jako mráz v zádech...

A bez pozdravu,
bez uzardění,
bez ptaní...
mi vstoupila do těla...

Myslel jsem že už ji neuvidím,
že už mi nadobro odešla,
ztratila se bez rozloučení,
jen s tupou bolestí v srdci...

...nevděčnice...

Vrátila se.
Asi na jakýsi popud...
Možná jsem ji vnitřně přivolal,
možná si mě našla sama,
možná ty oči...

Určitě

...

Chci ji zas hýčkat,
hladit, laskat se s ní,
jakoby neodešla, nezradila...

Prostě ví jak na mne,
ví jak se zarýt do těla,
do srdce,
svými bolestnými drápky,
hluboko...

Je to mrška...

Moje něha...