Obrazy

Já vím, lásko moje. Má duše. Cítím to tak. Mít v zádech vítr, mít ho v duši a v srdci a nechat se jím unášet. Vím, jsi stejný a vím taky, že láska je příliš křehká a ani jeden z nás jí nechtěl dát život a nechtěl jí hýčkat.

Ty pláčeš? Slyším Tě!

Já vím, tvá polovina volá po té mé. Plni vášně. Když pomiloval jsi mě zvečera, padaly hvězdy a my ztraceni spolu v nekončenu našich světel.

Přetéká to, nejde to zadržet!

Ale snad jen na krátký čas. Já si tě najdu. Tvou duši poznám kdekoliv a v jakékoliv formě života.

Mám tě v srdci, proudíš mi v těle, můj strach, můj hlad, mé já, jsem ty, ten jed, co stravuje mě beze zbytku.

Já vidím se jen půl, když tu nejsi. Lásko. Máme celou věčnost a taky jen střípek času z toho nekonečna. Když hodiny tikají. A není to čas, jsou to jen ručičky, co ho ukazují. Jedna jsi ty, druhá já, míjíme se v časoprostoru, uzavřeni za sklem.

Zřejmě není návratu. Ať s tebou, či bez tebe. Jsem vlnou roztříštěnou o útesy v tom moři snů a proseb, vykřičených bez hlesu.

Zrozencem dávných pravd, živena ohněm, chráním ten vítr za nás za oba.

Už jsem svobodná, bez tebe však prázdná ...