Hříšné pokušení

Mrká na mě z barevných regálů supermarketů. Vybízí k doteku a pohlazení. Vábí mě sladkou přitažlivou silou a šeptá: „ Jsem chutná a sladká, vem si mě domů.“

Liliově obalená,čokoláda Milka.

            Copak člověk jenom může odolat neskutečnému pokušení? Pomýšlím na hříšné kalorie, skryté v nevinné čokoládě, a protáčí se mi panenky. Vzpomenu si na své nové džíny, které jsem si záměrně koupila těsnější, abych se přinutila se svým tukem obaleným tělem něco dělat. A po mé oblíbené Milce džíny nejspíše nedopnu.

            Kolik hodin pak musím strávit v tělocvičně,kolik triček propotím a kolik svých zarudlých obličejů ještě uvidím v zrcadle pohybového studia po skončení hodiny, než spálím ďábelských „xyz“ kalorií?

            Když už jsem u toho osudného zrcadla-jak se tak pozoruji, měla bych mnohem častěji navštěvovat části supermarketu s názvem Ovoce,zelenina,zdravá výživa. Budu jíst mrkev. Oranžovou,skvělou na zrak,zdravou,plnou vitamínů,křupavou zeleninu. Stojí mi ta prokletá čokoláda za to? Tak drahá,kalorická, nezdravá. Pronásleduje mě věčné odříkání vůči hříšnému pokušení.

            „Martino, dělej se sebou něco.Zase jsi přibrala,že? V tom upnutém tričku opravdu nemůžeš jít,jdou ti všude vidět špeky! Nejez pořád to sladké!Podívej se na Terezku,jak je krásně štíhlá a vysportovaná!Ta si umí udržet postavičku!“ slyším denně ze všech stran.Ono vám tohle všechno po těch letech připadne jako nicneříkající fráze.

            Víte,co? Kašlu na Terezu,co je mi po ní?Důležité je, jak se cítím já sama.Chci být v pohodě a žit bez stresu.A kdo by taky nechtěl, že?

            Zítra si půjdu zacvičit,protože mě to baví. Ne proto, abych spalovala jednu pekelnou čokoládu!Klidně si dám svou oblíbenou Milku,protože čokoláda je přece skvělá na nervy.