Sudičky

...co vše se vejde do jednoho života...

Na moravčanském kopci kolébka dřevěná

v červencové noci rodí nevěsta bez věna

umytého chlapečka k spánku uloží

kde se vzaly, jdou tři sudičky ku loži

 

Rodiče št'astně se dívají na syna

neslyší jak první sudička začíná:

budeš vyrůstat v bídě a neštěstí

...dět'átko se zachvěje, palečky do pěstí

 

Druhá se hbitě hlásí ke slovu:

budeš mít krásný vztah k svému domovu

i třetí chce k dítěti promluvit chvilinku:

dobro, pracovitost dávám ti do vínku

 

Zplodíš syna, budeš mít radost z domu

a nespočítaně zasadíš stromů

Ta první, záští a zlobou nakažená 

už zase chrlí: umře ti žena

 

dlouho budeš od rodiny v dáli

krutý oheň ti syna spálí...

druhá ji od kolébky rychle odstrkává

Dost už té smůly! Vźdyt' z toho hučí hlava

 

Přeju ti chlapče, ať zdraví ti neschází

a celým životem láska tě provází

at' všechny nesnáze vyřešíš zdárně

na konci můžeš říct-nežil jsem marně

 

Tři ženy si šátky uváží pod bradou

jak ranní opar tratí se  zahradou

odchází za prací a pravda, není jí málo

kus dál novorozeně v kolébce zaplakalo

---