Jaro

Svítí sluníčko , zpívají ptáčci , teda , jeden ptáček . Krásná kosice sedí na jabloni a pláče . A pod ní leží v kytičkách mrtvý kos a ona nevnímá  vůni jara , nevnímá kvetoucí přírodu , vidí jen nehybného manžela.

A ani neví kdo ho zabil , a proč ?? vždyť tak krásně zpíval

       Jabloň sklání své rozvětvené ruce dolů a pouští na mrtvého ptáčka

pár kvítků.

                           Větřík fouká dál ,

                                     a kosice zpívá : kdo a proč a jak ?

                                                     přes slunce přešel mrak

                                                       a já mlčím.

                                                  A v ruce svírám prak.