PARALELNÍ SVĚT-17

Po nárazu nákladního auta byl major Karel Pokorný chvíli otřesen, ale rychle se vzpamatoval.
„Pane majore! Běží k vám po schodech dva vojáci!“ uslyšel varovný hlas nadporučíka Mirka Vincenta v naslouchátku, které měl v uchu.  Pokorný rychle pažbou pušky rozbil přední sklo kabiny a protáhl se na kapotu. Díky brýlím pro noční vidění viděl vše dokonale. Co nejrychleji přikrčeně přelezl střechu kabiny a ocitl se na horní části korby. Z ní spatřil rychle běžící dvojici Němců. Ti zrovna seběhli schodiště a každý z jedné strany šel rychle k náklaďáku. To už major v leže mířil pistolí na jednoho z vojáků. Pak vystřelil. Zbraň měl pořád  nastavenou na tichou střelbu a střílení uspávacích střel, co rychle působí. První Němec zavrávoral, načež se mu podlomila kolena a klesl na zem. Poté rychle zalícil zbraň na druhého vojáka, který vůbec nechápal proč se jeho kamarád zhroutil. A i on vzápětí se sesul na dlažbu. To už po schodech sbíhali další němečtí vojáci. Major rychle z korby nákladného vozidla seskočil a v zákrytu za ním se rozeběhl ulicí.
„Utíkejte pořád tou ulicí. Jedeme vám naproti!“ sdělil mu nadporučík, který vše sledoval na monitoru, do něhož přenášelo obraz miniletadélko, které mělo v sobě zabudovanou mikrokameru. To dálkově ovládal, přičemž jel v automobilu, který měl kolem sebe ochrannou clonu proti spatření i hluku. V autě s ním seděl podplukovník Michal Novotný, který po přestřelce s Němci byl zraněn a jen díky injekci proti bolesti byl při vědomí.
  K náklaďáku přiběhlo rychle na třicet vojáků, kteří vzápětí také vběhli do ulice, kterou prchal Pokorný. Ten také utržil lehčí zranění, ale přesto rychle sprintoval. Za sebou slyšel dusot, ale díky spoře osvětlené ulici ho Němci ještě nespatřili. Za okamžik doběhl k rohu ulice.
„Pozor! Za rohem v tý ulici je českej strážník!“ varoval ho nadporučík.
„Zatraceně!“ procedil mezi zuby a vběhl za roh. Přitom spatřil onoho strážníka, který se na něho zadíval. Major pohotově na něho vystřelil a uspávací střela ho zasáhla do hrudi. Pak ztratil rovnováhu a při sloupu pouličního osvětlení se sesul na chodník. Zároveň však na roh doběhl první voják, který prchajícího Pokorného zahlédl
„Za chvíli jsme u vás!“ uslyšel v naslouchátku hlas podplukovníka Novotného. Mezitím se ulicí rozlehla střelba, při niž major zaběhl za povoz, který stál na rohu. Rychle sundal z ramene pušku a nabil jí. Dvěmi výstřely zhasl svítící lampy a v prostoru, kde byl zavládla tma. Poté zalícil obouručně pistoli na jednoho z vojáků. Po stisknutí spouště se Němec zhroutil na chodník. To byla poslední uspávací střela, co měl v pistoli. Teď už mohl střílet jen klasickými kulkami. Uchopil tedy pušku a vypálil na další dva vojáky. Oba díky brýlím pro noční vidění zasáhl. Kolem povozu svištěly kulky, přičemž se do něho i některé zarývaly. Rychle pušku nabil a pokračoval ve střelbě.
„Už vás vidíme!“ sdělil mu nadporučík Vincent.
„Já vás taky!“ řekl do mikrofonku, který měl zasunutý za límcem, přičemž uviděl rychle přibližující se auto. To už nemělo kolem sebe ochrannou clonu. To bylo z toho důvodu, aby mohl do něho nastoupit. Rozeběhl se při chodníku naproti němu. Nezapomněl se dívat za sebe a za včas uviděl, jak dva vojáci vybíhají zpoza rohu. Uskočil za kmen stromu, a hned na ně vypálil. Němci střelbu opětovali, ale jednoho vzápětí zasáhl do břicha. Ten vykřikl a svalil se na dlažbu. Druhý se přikrčil za povozem, přičemž střílel ze samopalu. Do kmenu stromu, za nímž se major kryl, se zaryla sprška kulek. Zároveň vedle stromu zastavilo auto. Na něho voják také vystřelil, ale protože bylo pancéřové jeho střelba byla neúčinná. Při nasedání do automobilu major vypálil poslední náboje a zasáhl i onoho Němce. Když za okamžik přiběhli další vojáci, tak ke svému překvapení už nikoho v ulici neviděli.

                                                KONEC SEDMNÁCTÉ ČÁSTI