Z NAŠICH POUTÍ - ČIČOV

Zvu Vás opět do malebného Českého středohoří...

Z NAŠICH POUTÍ - ČIČOV (25. 5. 2002)

Tentokrát jsme se vydali do Lounského středohoří na čedičový vrch Čičov, nazývaný též Hořenecký špičák podle obce Hořenec, v jejíž blízkosti se nachází. Kopec s nadmořskou výškou 447 m působí velice exoticky, není tu les, jen tu a tam vyrůstají keříky z porostu stepní trávy, která dodává kopci sametový vzhled a něžnost. Možná, že právě zde je původ názvu Čičov.

Stoupáme po úzké vyšlapané pěšince jižního svahu k vrcholu. I když je místy cesta velmi strmá, vystupuje se dobře. Chvílemi se zastavujeme, protože hledáme zajímavosti stepní vegetace, které na sebe nedají dlouho čekat. Vzhledem k tomu, že častěji pršelo, tráva je svěží zelená a poměrně vysoká. V ní pak vynikne sytě žlutý až tmavě oranžový květ štírovníku oblecného. A již objevujeme rostlinu, která nás zaujala svojí tmavě růžovočervenou vrcholovou částí, na jejímž spodu vyrůstá žlutavý květ - jak zjistíme z atlasu,
jedná se o černýš rolní. Celá rostlina však působí tvarem i kontrastními barvami dojmem, že je odněkud z jižní Evropy. V trávě se vyjímají skvrnité listy a žluté květy voskovky menší. Zaujme nás intenzívně modrý až modrofialový květ kpoměrně vysoké šalvěje luční, která místy vytváří koberce. Listy několika druhů bodláků nám naznačují, jak bude louka vypadat možná již za měsíc. Hledáme teplomilný kozinec dánský s fialovým květem - zatím marně, ale určitě tu má listy, které se snadno dají splést s listy některé jiné vikvovité rostliny. Dokvétá ještě bílý rožec. Kontrastem jsou pak místa kamenitá, kde roste mateřídouška. Koniklec již odkvetl, prozrazují ho jen chomáče ochmýřených nažek. Občas prolétne motýl, ponejvíce okáč černohnědý s oranžovým lemem na okraji křídel.

Slunce svádí boje s oblačností, která je velmi různorodá a barevná. Středohorskou atmosféru umocňuje zpěv ptáků, v němž vyniká hlas strnada lučního, kterého máme možnost spatřit. Upozorní na sebe i nápadně žlutozelenou hlavičkou.

Jak stoupáme, přibývá vyprahlejších míst s mateřídouškou a dalšími skalničkami, z nichž nás zaujme netřesk svými drobnými žlutými květy. Je tu mnoho dalších druhů rostlin, ale my už více nepátráme, raději se držíme stezky, abychom nepošlapali tu křehkou, barevnou krásu oživující kamení.

A jsme na vrcholu Čičova. Je tu malá náhorní plošina, kde nám Středohoří nabízí další zajímavost v podobě mimořádně velkých černých čmeláků s oranžovými zadečky, kteří létají namáhavě s hlubokým bzukotem a usedají na světle fialové voňavé květy mateřídoušky. Usadíme se v místech, kde končí plošina a kopec se velmi prudce svažuje k severu. Je tu pěkný rozhled na všechny strany, takže můžeme obdivovat Házmburk, Oblík, Srdov, Brník na jižní straně, na severu Zlatník, Želenický vrch a v dálce u Mostu Hněvín. Za ním vystupuje v oparu sotva znatelné pásmo Krušných hor. A pak je tu Bořeň, jehož drama umocňují tmavé mraky, a ještě další kopce a kopečky. Sever nám vyhrožuje bouřkou.

Slunce připaluje a vyláká další motýly. Přilétá perla Středohoří - otakárek fenyklový. Na chvilku usedne, ale opět vzlétne. Pozorujeme jeho třepotavý rychlý let. Babočka bodláková usedne na kámen a rozevře křídla proti slunci.

Kamení - Čičov má svoji mineralogickou specialitu - v puklinách čedičů se vyskytuje vzácnější nerost aragonit (kosočtverečná forma kalcitu) a my tu nacházíme stopy po sběratelích, kteří tu kutali.

Sedíme a rozjímáme nad nádhernou a pro nás posvátnou krajinou, jejíž obdobu bychom jinde v Čechách marně hledali.

---