Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSváteční oběd
14. 06. 1999
1
0
2458
Autor
Kombajn
Sváteční oběd
I stalo se jednoho deštivého dne, že mě můj soused pozval k sobě domů na
oběd. Protože venku lilo jako z konve a nemohl jsem tudíž vykonávat svoji
oblíbenou činnost, kterou bylo střílení špačků, přijal jsem jeho pozvání.
Přesně ve dvanáct jsem stál u sousedových dveří, v ruce držel vycpaného
špačka jako dárek a zazvonil. Přišla mi otevřít jeho manželka. Když
spatřila moji tvář, zkřivila radostí obličej a pozvala mě dál. Zul jsem se
a vtiskl jí do ruky můj dárek. Sousedka si špačka postavila na poličku, na
níž se již tísnilo třináct vycpaných špačků. Soused mi poděkoval za krásný
dárek a pozval mě ke stolu. Stůl to byl krásný. Vypadal mohutně a
starožitně, k dokonalosti mu chyběl jen jeden nebo dva vycpaní špačci. Řekl
jsem to svému hostiteli. Ten přikývl. Nalil oběma trochu vodky a povídali
jsme si. Poté přišla do jídelny jeho manželka a řekla, že dnes oběd nebude,
protože jim přes noc někdo ukradl ledničku. Soused jen smutně pokýval
hlavou a naznačil mi, abych šel s ním. Když jsem přišel do kuchyně, zjistil
jsem, že sousedka mi neřekla úplnou pravdu. Někdo v noci ukradl nejen
ledničku, ale celou kuchyň. Místnost neměla zdi a dokonce ani podlahu.
Bylo zcela jasné, že ji někdo v noci ukradl. Protože se mi zdálo trochu
trapné na obědě nejíst, skočil jsem si do svého bytu pro svačinu. Pak jsem
se vrátil a před očima celé rodiny, kterou tvořil soused, sousedka a jejich
malý hošík jsem se s chutí najedl. Malý hošík začal popotahovat, tak jsem
se vrátil do bytu a donesl mu jednoho vycpaného špačka na hraní. Potom jsme
si zase sedli se sousedem do jídelny a napili se vodky. Venku se mezitím
vyjasnilo a já se z celou rodinou rozloučil. Doma jsem pak vytáhnul ze
skříně vzduchovku a chystal se střílet špačky. Zasedl jsem k oknu a
vyčkával. Pak jsem spatřil jednoho obrovského špačka a zastřelil ho.
Protože jsem však již byl notně unaven, ulehl jsem na lože s vědomím, že se
zítra ráno musím po špačkovi poohlédnout. Když jsem se však ráno pokoušel
špačka najít, nikde jsem ho neviděl. Napadlo mne, že jej určitě někam
odtáhla nějaká kočka. Potkal jsem však uplakanou sousedku, která mi řekla,
že včera někdo spáchal na jejího muže atentát. Ihned jsem zalitoval toho,
že jsem si toho špačka včera nešel hned zvednout, protože by se k takové
smutné události určitě hodil. Tak jsem alespoň jednoho vycpaného špačka
sousedce přislíbil a šel domů, kde jsem zapil sousedovu památku flaškou
vodky.
KOMBAJN
`
Břiza: Mozna jo, ale ja mam jednu zasadu. Jakmile jednou vec uverejnim, uz s ni nehybu. Az jednou budu v citankach, byly by s toho zmatky..... :-)))
Kombajne za tohle se stáváš mým oblíbencem. Je to velká sranda. Jenom malou anankastickou poznámku mi dovol! Po zastřelení toho velkého špačka (jak ho pak asi kočka ukradla) by se možná líp vyjímalo slovo "...ráno pokoušel špačka dohledat..." místo "...najít...". Dalo by to tomu správnou dávku "myslivosti". Ale je to na Tobě!
EHm, nazdar. Co ty delas v Pismakovi ??? Nevedel jsem ze umis cist. Ale fakt je, ze tu Olda ma i hezky obrazky...
Jako obvykle se smíchu neubráním :-))) Máš za to u mě jednoho vycpanýho špačka.