No more clichés

Nádherná tvář
jako sedmikráska otevírá své lístky okvětní slunci
Takže ty
Otevřeš svoji tvář, právě když otočím stránku?

Okouzlující úsměv,
každý muž by podlehl tvé kráse,
Ach, krásko z časopisu.

Kolik básní bylo už napsáno pro tebe?
Kolik Dantů psalo kvůli tobě, Beatrice?
Tvé posedající iluzi.
Tvé manufakturní fantazii.

Ale dnes nechci udělat žádné další cliché.
A napsat tuto básen pro tebe.
No, no more clichés.

Tato básen je věnována těm ženám,
jejichž krása je v jejich šarmu,
v jejich inteligenci,
v jejich charakteru,
ne v jejich manufakturních pohledech.

Tato básen je pro vás, ženy,
jež jako Šeherezáda vstáváte
každý den s jiným příběhem.
Příběhem, jenž zpívá pro změnu,
doufá v bitvy:
Bitvy pro lásku ordinérních davů,
bitvy, jež přinesl nový den.
Nebo prostě, abyste přežily další den.

Ano, vám ženy, ve světě plném bolesti,
vám, zářící hvězdy, v nekonečném vesmíru,
vám, přítelkyně mého srdce.
And so, no more clichés.