Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seposmrtné TEXTY
Autor
Bebitka
Vyšly texty a nahrávky tragicky zesnulého Filipa Venclíka
Slovesnou tvorbu tragicky zesnulého Filipa Venclíka (1974-1993) doposud znal asi jen úzký okruh čtenářů - to by mohla změnit nyní, k nedožitým třicátým autorovým narozeninám vydaná publikace prostě pojmenovaná Texty. Tento příznivce hnutí punk byl začátkem září 1993 ve stanici metra Dejvická napaden. Na následky kopnutí do hlavy zemřel.
3.6. 14:26
Kniha shrnuje Venclíkovu poezii psanou jednak k písním punkrockové skupiny Rusko, kterou autor vedl v letech 1989-1993, a jednak pro táborový muzikál WOP, datovaný rokem 1993 - ukázky z obou tvůrčích poloh čtenář v knize najde na přiloženém CD.
Záměrně hovoříme o poezii, protože Venclíkovy texty, které vznikaly v onom rimbaudovském časovém rozmezí mezi patnáctým a devatenáctým rokem života, obstojí i samy za sebe, tedy bez hudebního doprovodu. Rýmy, rytmus a melodie jsou v textech přítomné - ostatně přímočarý punkrock to občas vyžaduje víc než jiné hudební styly -, ale nevystupují z nich apriorně, nepřehlušují sdělení, jsou tichým a spontánním doprovodem nadčasových a po deseti patnácti letech stále překvapivě živých záznamů.
Pomineme-li několik trochu patetických milostných básní poskládaných z "křehkých slov", několik programově punkových, ironicko-sarkastických textů, které jdou proti lidské stádnosti, systému a jeho hierarchizovaným hodnotám, případně se vysmívají "dobrácké policii", která "slušné lidi ochraňuje", zbývá v knížce celá řada intenzivních expresivních konfesí, kterými se proplétají dekadentní motivy a beatnické vlivy a které překrývá závoj autentického smutku, nevíry a melancholie.
Jako například v textu Strangulace: "V polích / lživých sluncí / roste víra // v smutném / štěstí davu / to jsou oni! // V sadu / suchých stromů / čeká zrádce // jenom / jedna cesta / strangulace".
Tvorba Filipa Venclíka pluje nad časem jednak pro svoji výraznou sebereflexi, schopnost ironizovat svět, ale také sám sebe - stávat se objektem vlastního výsměchu a relativizace, jednak pro svoji osudovou předjímavost: "Mrzne mi na ruce / Mrzne i tobě / Až všechno přebolí / Už budem v hrobě..."
autor: Radim Kopáč