nešťastnice

štveš, tak se mi líbila, pak začala ve čtvrté části balancovat na ostří a už jsem viděl, že to ustojíš a že to bude skvělé a přišlo vítr oplakává mezi listy, najednou se to převážilo ke kýči - já vím, že to samo o sobě není nic hrozného, ale v kontextu... a pak zase tak pěkně, škoda worry, kdyby sis dala takovou práci třeba u mě :) barva je v pořádku a víc než slovesa si třeba já pamatuju obrazy, spíš jeden velkej obraz... to odbíhání od lidí k přírodě a zpět jsem nevnímal, díky za postřeh, stejně jako buublince za tu otázku v kritice dívka/předpověď, viděl jsem jen dívku a přišel bych tak o něco sciroccejšího :) stejně se mi líbí *

katugiro, barva se mi nezamlouvá. Nehodí se a myslím si, že asi žádná barva není k tomuto textu dobrá, což je můj názor; samozřejmě respektuju ten tvůj ... Nemohu si pomoct, já si pamatuju slovesa - věštila - drží bouřku - podbízeli - odcházela - utonula ... a ta slovesa mi skládají děj, takže já, oproti tobě, poztrádám obrazy. Tím nechci říct, že tam nejsou, jsou, ale u mě z povzdálí sledují tu hlavní nit. Není zač za postřeh. Chtěla bych říct, že za tímto názorem se skrývám jen já a nechala bych také místo autorku.

Když se nad tím zamyslím, každý obraz je pro mne kýč - pokud ho přenáším někomu druhému. Je to jako s veselým zážitkem, bude tomu chybět prožitost. Z toho jakoby vycházelo, že příběh nebo děj je prožitý. Není, jen jsou tam nitky, které mi jsou - jako autorovi bližší. A děkuju za čtení.

Díky za čtení. Jak jste vnímali to utonutí? Dívka a nebo předpověď?

Utonula mezi polem a oblaky. Prostě ve světě. To jsme utonuli asi všichni.

je to krásné... t

*

krásně dívčí, bublinko :-) t

Moc hezká ... ***-*

*!

krásné...t

Mně se to nelíbí. Ani ta barva a jediné, co si z toho pamatuji - jsou slovesa. Těžkopádné, řekla bych. "věštila z oblak nad polem" - to mi ještě nějaké asociace dává, dokonce milé, i když tu je počátek všeho - už hraje něco divnýho; příroda jakoby před bouřkou a dívka, o které víme, že je na poli - nic moc z trik dětí - barevnost a živost si přivlastnila, teď na té hnědé živé půdě stojí barevná a dětská ... nejde mi do hlavy, jestli jde o metaforu s bouřkou - drží modré kvítky a nebo má takovou sílu a udrží ...? muži mi příjdou jako chuťové zpestření; v té chvíli bych jí nechtěla být co se mi na tom skutečně líbí je odbíhání k lidem a opět zpátky k přírodě; takový vztah, nemůže být ani jedno bez druhého muži byli u řeky a ona utonula ... teď jsem na rozcestí, možná jsem teprv na začátku, abych pochopila, ... ale, i když se mi líbí obrazy - trošku cítím, nelíbí se mi ztvárnění. A taky v tom možná nci není. Tečka.

ne nemůžu jinak, bulk 8^)

Dobré čtení

Jsi blázen.