Královna Prokletých

Královna Prokletých

Popírají zákony žití

Posedlost vlastní smrtí?

Lilie, růže, cesmína

Copak jsem ta jediná,

Která vidí, cítí vlastní konec

Ostrý bodec

Zarývá se mi do srdce

A opuštěné ulice

Mrtvého města

Hrozného světa

Uvítají návštěvu

Neporuš však zásadu:

Neodcházej odsud

Neb stihne tě hrozný osud

Město mrtvých

A ulic prastarých

Toužím po své smrti jako nikdy předtím

Rozhodnout se musím

Život nebo Smrt

Smrt, oh jak lákavá,

Prázdnota bezmezná,

Jsem šílená

Město mrtvých

Vítá Zatracené

V ulicích prastarých

Se jich Smrt zastane

Jsem jednou z nich

Ne však kněžna nebo mnich

Jsem jejich královna,

Královna zatracených a prokletých

Královna duší mrtvých

Jsem zatracená a tisíckrát prokletá

Jsem mrtvá v mrtvém městě

V mrtvém světě na mrtvé cestě

Znovu umírám
utápím se v tobě

A lžu jen sama sobě.

Zatracený lid

Zatracený klid

Ledový vítr se honí městem

Honí se osamělým světem

Listy mrtvých stromů

Svolávají všechny zatracené domů

Domů, do Města Zatracených,

Do ulic prastarých

K oltáři z kamene

K ohni, co vždy plane

K řece z krve zatracených

Z krve duší pohlcených

Patříme k nim

Mé hříchy jsou jejich a jejich hříchy jsou mé

Odsud se nikdo už nedostane

Obětuj svou duši

a staň se jedním z nás

My nejsme hluší

Tak odhoď svůj strach

Připojte se ke mě zatracení

Vy jste moji vyolení

Jsem královna

Královna zatracených a prokletých

Královna mrtvých

Královna srdcí hluchých

Město zatracených tě objímá

Objímá tě náručí chladivou

A pod temnou hladinou

Ledového jezera

Odpočívají hříchy naše

Tohle není jen hra

A tak poslouchej

Jen to neodmítej

Vždyť já jsem královna zatracených a prokletých

Královna duší mrtvých

Zatracení

Zatracení

Ach to sladké zapomnění

Milované vysvobození - na to zapomeň

Zůstaneš tady

Jsem přeci povodeň

Povodeň zmařené snahy

Vždyť jsem královna 

Královna zatracených!