Netové Bohyni

Netova Bohyně Byla jsi pro mne jen slovy co si hrají na schovávanou se světem reálu. Slovy, co snadno, lehce přiznávají Z'e to co za nimi se tají je jenom sladká hudba ze sálu, kde skutečný Tvůj princ- co říkám, celá dynastie- ted' s tebou tančí, miluje a .. žije... A protože snad přec jen něco schází, klikneš si myší a hned, bez nesnází snad vyletíš si někam ke hvězdám.... A oslovíš ten stín, co se svou lampou jako Aladin jde za tou hudbou, tam kde nebe tuší..... a milovat by chtěl.. i tělem, nejen duší... Pohladit a líbat do vlasů. A zatočit se s Tebou v zněti tonů a dát Ti nejkrásnější růži z Oregonu a přidat třeba arizonských pouští žár.. Bláhový, unavený Artagnan.. Co ale nabídnout Ti může?.. Z middle of nowhere? kde jsou jen planné růže.. Ledovce Rocku, prerie horizonty … snad věčnou touhu stěhovavých ptáku ? Co Ty s tím tady?.. Zakletá do gotiky, barokních kostelů a mlhy nad Vltavou.. A přece snad.. snad on našel tu pravou, co v srdci divně pastense probouzí a jako pepř Tě v ocích pálí.. Ted' ještě víc než když jsi byla v dáli jen nickem v Seznamu.. Ted' když si našel svoji Dianu, co bez luku a šípů si ho ulovila...... Bohyně lovu, nebo něžná víla ? Princezna bez zlaté hvězdy na čele, co sama trochu smutně, trochu nesměle snadno se vyhne kordu Artagnana.. Jak shooting star si lítá nebem sama – a oslepuje oči slzou pálící.. Bohyně veselá, i sama slzící, krásou a smutkem, kterým prolétá.. Bohyně vzývaná,bohyně prokletá.. Však vždycky vítaná.. protože slibující, Bohyně snilků, snů.. Tam je vždy milující.

---